Co to je osud? Jak moc na něm závisí naše životy? Je všechno jenom souhra příčin a důsledků, které neznáme, a jimž říkáme osud? Skutečně byly naše životy už dávno napsány? Jestli ano, tak kým? A jaká je naše úloha, nemůžeme-li dělat nic, co by se už nestalo? Nebo je vše naopak, sami jsme strůjci svého bytí a naši vůli konfrontují jen náhody a těžko vysvětlitelná setkání?
Kdybychom byli hříčkou kauzality a Newtonovské fyziky, mohli bychom přesně určit polohu jakékoli částice ve vesmíru v daném čase, díky čemuž bychom teoreticky mohli předpovědět budoucnost. Jenže díky fyzice kvantové víme, že to dost dobře nejde. Navíc mě v souvislosti kauzality napadá otázka, jestli i lidské rozhodování, myšlenky, jsou do tohoto systému zapojeny, má-li i myšlenka charakter částice, či je s nimi nějak elementárně spojená. Je dáno, kdy a o čem budeme přemýšlet, a zdali dospějeme k nějakým závěrům, ze kterých pak vyvodíme praktické důsledky? To nám asi nikdo neřekne, činnost a samotná podstata mozku je pro dnešní vědu (alespoň údajně) územím minimálně známým a skýtajícím mnohá tajemství a záhady.
No jo, myšlení a vůle. Nebýt síly myšlení, nesedíme teď v teple u počítače, nebýt síly vůle, možná nesedíme vůbec. Fascinující a trochu naturalistickou se zdá možnost, že dějiny byly napsány, že předešlé životy ovlivňují životy následující, lineárně a bez jakékoli možnosti změny. A co teorie o cestách časem? Asi každý přemýšlel, co by všechno mohlo být, kdyby se nestalo tohle, ale tamto. Můžeme být schopni se podívat do minulosti? A jakým způsobem? Přetočit běh času jako tlačítkem REW? Skočit do červí díry a třeba se objevit dvakrát v jednom čase, jako ve filmu Návrat do budoucnosti? Moci se jen dívat jako na televizi, neschopni ovlivnit běh událostí?
Kdybychom se podívali do budoucnosti, nutně by to ovlivnilo naši současnost. Mohli bychom tak zabránit událostem, které následují? Nebo už při samém čučení na bednu je scénář napsán způsobem, který počítá s tím, že jsme viděli, co nás čeká, tudíž i tak nejsme schopni podstatu a důsledek jevu budoucího změnit? Na přesném způsobu, jakým se něco stane, nemusí záležet, důležitý je vliv na další chod dějin.
Různí filozofové se zastávají různých tvrzení o problematice osudu a svobody vůle. Rozeberme si konkrétně ty myšlenky, jež se opírají o tezi, že své životy jsme si před samým vtělením vybrali sami. Jak důsledný byl ale ten výběr? Není právě on tím koncem vůle a začátkem uplatňování kauzality? Je to něco jako napsat scénář života a pak ho jen zahrát? Jak s tím ale souvisí karma?
Každé lidské Já touží po vyprázdnění karmické nádoby, ale jestli si samo do puntíku vybere běh života, jenž je čeká, vybere si i všechny fatální události, které vedou k vylívání i plnění nádoby. Samo tak musí vědět, s jakým skóre tento život skončí. Pak je tedy jedno, jak se kdy zachováme, vše jsme si už zvolili. Jaký je pak ale vyšší smysl každého detailně rozvrženého života? Má nás něčemu naučit, dát nám možnost prožít si různé epochy v odlišných tělesných stránkách na mnoha místech na světě? Absolvujeme jakousi školu a nabyté zkušenosti máme později zužitkovat někde, neznámo kde?
Život přináší příliš mnoho nenáhodných zážitků, než aby se dalo s jistotou říct, že závisí na jen náhodě. Hypotéza tvrdící opak působí zase moc fatalisticky. Zamyslel se někdy někdo nad možným kompromisem? Mohl by znít například takto: Naše Já si vybere ty nejzásadnější věci, kdy, kde a komu se narodíme, zasadí nás do těch nejlepších podmínek a dá nám tu nejlepší průpravu, díky čemuž budeme schopni splnit smysl života, jenž jsme si zvolili, nebo nám byl dán, a dojít tak štěstí. To ostatní, zda si ráno vezmeme ty nebo ony ponožky, co si dáme ke snídani, jakou školu vystudujeme, s kým budeme sdílet domácnost, jestli vůbec naplníme smysl svého života či si zvolíme cestu úplně jinou, to bude záležet jen na nás.
Položíte-li mi otázku, zdali historičtí i soudobí tyrani plní svými konflikty a válkami smysly svých životů, obětovali-li svou karmu, vědomi si důsledků pro své další životy, kvůli tomu, aby svým obětem pomohli cestou utrpení naopak k vyprázdnění jejich karmické nádoby, nebo jestli touto „pomocí” v hlubších důsledcích ulehčili a ulehčují i té své, upřímně odpovím, že nevím. Dodám k tomu však, že se to pokusím dozvědět.
Přečteno 932krát.
