Jestli mně něco z dnešní výpočetní techniky dokáže pokaždé spolehlivě zvednout mandle, tak to jsou slovní čachry s diskovou kapacitou. Výrobci a prodejci paměťových zařízení používají desítkovou definici předpon násobných jednotek, zatímco ve všech ostatních případech se počítá s dvojkovou. Každý kilobajt diskové paměti je tak vlastně “podvážen” o 24 bajtů. A že je to ve výsledku nějakých bajtů.
Kde je problém? V tom, že jsou desítkové předpony kilo- (10001), mega- (10002), giga- (10003), tera- (10004) a další v oblasti počítačových pamětí zažité pro označování podstatně jiných čísel, a sice 10241 (kilo-), 10242 (mega-), 10243 (giga-), 10244 (tera-). Jeden kilobajt tak nemá 1000, nýbrž 1024 bajtů, megabajt jich nemá milion, ale o 48 576 víc, a tak dále. Na takovéto speciální chápání jednotek se ale výrobci disků jako snad jediní z celé oblasti IT vykašlali a používají desítkový systém.
Když se to spočítá, rozdíl mezi tím, co tvrdí výrobce a co vidíme v počítači, se pohybuje od 2 % výš. V řádu terabajtů dosahuje už asi 9 %. Uživatel, který by čekal na 1TB disku celých 1024 GB, se tak s nějakými 930 GB nutně cítí ošizen. A právem. Nesoulad skutečně v minulosti vedl k řadě dohadů i k právním sporům.
Nakonec se výrobcům disků v roce 1998 dalo za pravdu a jejich desítková definice byla přijata jako správná. Koneckonců předpona kilo- všude jinde znamená tisíc, tak proč by ve výpočetní technice měla znamenat o dva tucty víc. Oficiálně se tak kilobajtem rozumí 1000 B (neoficiálně tzv. malé kilo), zatímco 1024 B (tzv. velké kilo) dostalo označení kibibajt (KiB). Jenže se to nerespektuje.
Kibibajt, mebibajt a další názvy se v úzu prakticky nepoužívají a laik o nich v životě neuslyší. Dodnes snad pro každého, včetně tvůrců operačních systémů, 1 kB = 1 KiB = 1024 B. Dokonce si pamatuju na jednu otázku ze Chcete být milionářem?, kde se Vladimír Čech ptal na velikost kilobajtu, a správná odpověď byla, světe div se, 1024 bajtů.
Již dlouhá desetiletí v IT používáme pro dva naprosto rozdílné počty tytéž jednotky a ani dvacet let starý dodatek k normě nic moc nevyřešil. V praxi není nikdo, kdo by na problém důrazněji upozorňoval a tlačil na důsledné rozlišování desítkových a dvojkových předpon. Nebo kdo by se zasadil o to od jednoho systému upustit, protože dvojí předpony naráz se u žádné jiné veličiny nepoužívají. Je to jako natankovat benzín v britských galonech a na účtence dostat údaj v galonech amerických. Samoúčelné a manipulativní jednání, jen proto, aby si uživatelé mysleli, že dostali víc než ve skutečnosti.
Přečteno 1607krát.
Jo, no.. pravdu díš