Po letech spoření, ale hlavně po kariérní změně, k níž jsem se odhodlal, rozhodl jsem se poohlížet se po novém, nebo spíše pár let starém, dobře zajetém a nepříliš náročném voze. Po několika týdnech prohlížení nabídek, recenzí i hrstce návštěv autobazarů jsem si vybral konkrétní značku a typ. Stačilo jen trpělivě čekat, než se najde nejvýhodnější inzerát. I k tomu celkem brzy došlo. To nejhorší mě nakonec potkalo se samotnou koupí auta.
Štítek: My z Anthropie
Kulturní a průmyslová (r)evoluce aneb Kdo bude dělat rukama?
Mluví-li se v dnešní době o aktuální situaci a budoucnosti vzdělávání a zároveň i o průmyslu, často se stočí kolem několika problémů. Jedním je neustále klesající zájem o učňovské, řekněme manuální obory a naopak rostoucí zájem o vysokoškolské vzdělání a o obory humanitní, avšak mnohdy s diskutabilním uplatněním na trhu práce. Druhým je pak překotný vývoj na poli automatizace a umělé inteligence, kteréžto hrozí, že řadu lidí v jejich oborech částečně či zcela nahradí. Do budoucnosti národních průmyslů a ekonomik se pak hledí se značnou nervozitou. Za mě je tato nervozita způsobena hlavně přirozeným strachem z neznámého, z událostí, jež jsou už v běhu a jejichž dopad na ekonomický i společenský status quo je pravděpodobně nezvratný. Nelze však říct, že to bude dopad nutně negativní. Naopak budou pravděpodobně vzdělávací preference a průmyslová revoluce ve vzájemné synergii.
Hulváti v kině
Po mnoho let jsem si myslel, že sedět s nevychovancem v kině se lidem stává spíš jen ve filmech jako Scary Movie, že ve skutečnosti a u nás je tento jev vzácný a setkáte se s ním maximálně párkrát za život, jestli vůbec. Sám jsem měl donedávna štěstí a byl ho až na jedinou výjimku ušetřen. Tou se ale stal jen neplacený letňák v parku. Dvě poslední návštěvy mě však nekompromisně seznámily s odvrácenou tváří i běžného kina.