Jak jsem (ne)měl covid

Každou zimu jsem míval virózy. Když mě nepřepadly už na jejím začátku, okolo listopadu, dostihly mě na konci, v únoru, v březnu. S příchodem covidověku se ale všichni začali všech stranit, nosíce roušky a respirátory. Běžná chřipka jako by i pro mě přestala existovat, a zima 2020/2021 se tak stala po dlouhé době tou první, kterou jsem přečkal bez jakýchkoli příznaků nemoci. Následující zima dlouho vypadala podobně, ale na konci ledna se všechno změnilo.

Celý příspěvek…

Jak nasrat celou policejní stanici

Zkusit vytočit veřejné činitele lze například parkováním na jejich místě, nebo radši dvou, pro což se rozhodli civilové z Vysočiny. Měšťáci, kteří byli povoláni k řešení situace, svým kolegům z OŘ PČR, pro něž je parkoviště vyhrazeno, obutím auta moc nepomohli. Parkující rodinka totiž všem vypálila rybník, nežadonivši o zutí, nýbrž sebravši se a odkráčivši… nejspíš na nádraží.

Celý příspěvek…

Četař a blbec

Většina lidí, které za život potkáte, jsou jen do ztracena hledící kolemjdoucí nebo spolucestující, kteří si vás prohlédnou jen zběžně, a to nejhorší, co od nich můžete čekat, je, že se o vás v tlačenici otřou. O něco otravnější jsou případy, kdy si vás vyhlídne pouliční prodavač nebo chudák žurnalista, který musí v terénu zapisovat vaše oduševnělé odpovědi na anketní otázky (pro něj je to nepoměrně větší otrava než pro respondenta); ale taková je někdy práce a s přimhouřením oka to přežijeme. Nepochopitelné je pro mě ale to, když se jeden obyčejný kolemjdoucí zničehonic vetře k druhému a chce s ním navázat zcela bezduchý rozhovor. Modelový případ jsem měl možnost asi před dvěma týdny pozorovat.

Celý příspěvek…