Jednoznačnou odpověď na to, jestli existuje inteligentní život mimo Zemi, co by se stalo, kdybychom se s jeho zástupci poznali, nebo zda se to už nestalo, neznáme, ačkoli se o tom napsaly stohy knih a natočily kilometry filmu. Máme ale jisté indicie, a není jich málo, které nám napovídají, že to je pravděpodobné. Jednoduchá úvaha nás také brzy dovede k závěru, že pokud existují, není důvod z nich mít strach – ba naopak.
Nejsme sami? Nejspíš ne
Skeptici tvrdí, že je silně nepravděpodobné, aby někde ve vesmíru existovala planeta dovolující rozvoj života, že i na Zemi je to jen souhra náhod. Ti ostatní jsou naopak přesvědčeni, že by bylo příšerné plýtvání místem, kdyby celý vesmír se všemi galaxiemi existoval jen kvůli nám, kteří si nevidíme ani na špičku nosu.
Názory podporující možnou existenci mimozemšťanů podporuje řada těžko vysvětlitelných úkazů, od dědictví starověkých kultur až po symboly v obilí. Nikdo nedovede přesvědčivě vysvětlit význam obrazců v Nazce, aniž by zahrnul bytosti schopné jejich pozorování z obrovské výšky. Jediná další možnost kromě komunikace s mimozemšťany by byla ta, že sami starověcí Jihoameričané mohli létat a svoje díla pozorovat z letadel. Obě alternativy jsou bláznivé a nezapadají do toho, co si myslíme, že víme o historii. Jenže skepticismus, který by z obrazů v Nazce dělal pouhou kratochvíli, kterou nikdo z lidí té doby nemohl vidět ze správné perspektivy, není jen bláznivý, je naprosto nelogický. Je to totéž, jako kdyby renesanční malíř namaloval 3D obrázek půl tisíciletí před vynálezem 3D brýlí.
Fyzikální výzkumy a měření na subatomární úrovni se z nemalé části opírají o to, co není vidět. O některých částicích máme jen nepřímé důkazy; samy nejsou vidět, pozorujeme jen jejich projevy, jen to, že bez nich by výpočty neseděly. Stejné je to s mimozemšťany. Hmatatelná jejich existence není, ale existují jevy, pro něž je vliv neznámé inteligence nejlogičtějším vysvětlením. Jinak těžko vysvětlíme významy a symboliku starověkých staveb i to, jak mohly být postaveny prostými lidmi, když by ani dnešní civilizace nebyla schopná jejich práci napodobit.
Máme se bát? Nejspíš ne
Představy o tom, co by se stalo, kdyby mimozemšťané existovali a navíc byli dostatečně vyspělí, aby o nás věděli, nedaly spát nejednomu spisovateli a scenáristovi. Nevybavím si v tuto chvíli kromě filmu Kontakt žádný jiný vážně míněný (nekomediální) příběh o setkání s mimozemskou inteligencí, kde by se něco nezvrtlo a lidská civilizace neusilovala o svou suverenitu či samotné přežití, kde by z vesmíru přišla ryze pozitivní zpráva pro lidstvo. Naší společnosti je vlastní strach z neznámého, ze silnějšího, chytřejšího, jiného. Podle toho pak vypadá i tvorba. Navzdory tomu si ale nemyslím, že je nutné se bát, že mimozemšťané přijdou a nastane peklo, s jakým se lidstvo ještě nesetkalo.
Civilizace schopná mezihvězdných letů musí být dostatečně rozvinutá na to, aby chápala nás blbce a byla shovívavá k případným faux pas. Byla by velmi opatrná, aby se neprozradila přímo a nezpůsobila paniku. Pokud by lidstvo oslovila tajně, nikdo z nás by se to jen tak nedozvěděl. Není vyloučeno, že se to už stalo, a i přesto tady pořád jsme, žijeme v nevědomosti a máme hlavy plné všedních starostí. Pokud by nás oslovila veřejně, tak až ve chvíli, kdy by si byla jistá, že je to pro obě strany bezpečné – mediální vysílání létají do vesmíru do všech stran a mírumilovní mimozemšťané by si jistě vzali ponaučení ze sci-fi filmů, které by mohli na svých monitorech sledovat.
I kdybychom měli tu největší smůlu a padli do spárů těm, kteří by si nás chtěli podmanit či nás zničit – v čem by to bylo horší? Lidé sami sebe navzájem ničí, vraždí, páchají na sobě i na přírodě ty nejhorší zločiny, ve své nízkosti jsou schopní zaprodat duši pro trochu luxusu a pár prchavých chvil radosti.
Důvod, proč by destruktivní záměry mohli mít mimozemšťané, je pro nás ten, že my jich schopní jsme, protože sami sebe přeceňujeme a považujeme se za vrchol evoluce a nejinteligentnější bytosti v historii planety, a dokonce i v celém známém vesmíru, přestože po staletí podléháme vlastní pošetilosti. Jenže určitá úroveň inteligence a znalostí potřebných pro chápání vesmíru (a zdolávání jeho nezměrných vzdáleností) může vyžadovat i jinou úroveň vědomí, jistou moudrost, která vylučuje, aby dotyčná bytost jednala pouze na základě sobeckých materiálních tužeb a rozmarů ega.
Nejmoudřejší a nejinteligentnější lidé sice měli své vrtochy, ale v zásadě byli všichni mírumilovní, zatímco ti nejbrutálnější agresoři jednali většinou jen z ignorance. Jakou povahu by asi měli ti, vedle kterých by Buddha s da Vincim, Teslou a Feynmanem vypadali jako parta geniálních blbců ze sitcomu The Big Bang Theory? Nejspíš takovou, pro kterou si možná právě jich starověké civilizace vážily, pro kterou je braly jako mocné bohy a své ochránce, kterým zasvětily dodnes přetrvávající chrámy a kteří je naučili to, co dnes spletitými cestami znovu objevujeme.
Přečteno 900krát.
