Blog slaví dekádu

Kdyby to náhodou někoho zajímalo, jako že nostalgií nasáklá resumé právě završené periody nezajímají nikoho, tak uběhlo přesně 10 let od zveřejnění mého prvního textu na blogu. A protože celou dekádu vydrží člověk u máločeho, uznal jsem, že si to zaslouží trochu zabroušení do minulosti a toho takzvaného balancování. Možná to ani nebude nuda, možná v této noticce zmíním na straně 3653 i něco zajímavého.

Zatímco prvních pět let uběhlo v duchu základního experimentování s textem, kdy jsem neměl nejmenší pomětí, co je perex a jak s ním pracovat, zarovnání textu do bloku patřilo mezi vrcholy mojí typografické práce, čtenářská komunita se rekrutovala z množiny prázdné a Comic Sans bylo podle mě naprosto ideální písmo pro můj psychedelicky designovaný blog, od dubna 2012, kdy začala pomyslná druhá pětiletka, se změnilo téměř všechno.

Nejdříve v červnu 2012 ohlásilo Bloguje.cz, kde jsem začínal, ukončení provozu. Přestože jsem tehdy psaní moc nedával (na den přesně 54týdenní odmlka mezi léty 2010 a 2011 je toho zářným příkladem), končit se mi rozhodně nechtělo. Otázku vpravdě nerudovskou jsem vyřešil zřízením webhostingu u IC.cz a vybudování blogu na systému WordPress, se kterým jsem měl to štěstí se seznámit během studií.

Záhy se řešení ukázalo nedostatečným a dlouhodobě neudržitelným. Freehostingová služba byla naprosto nespolehlivá, servery pomalé či přetížené. Texty jsem tudíž psal pro jistotu nejdříve off-line a o nějakých hlubších zásazích do struktury stránek jsem si mohl nechat jen zdát. Po zvážení všech možností jsem se nakonec rozhodl pořídit si vlastní doménu druhého řádu a placený hosting, k čemuž jsem se dokopal v únoru 2013. Od té doby spravuju web naprosto bezstarostně a můžu se soustředit na zajímavější věci.

Místy naivní dojmy z časů freehostingového intermezza zachycuju už v dobových textech Bloguje končí, Pán bloguje dál, Šestého dne po přesunu a Virtuální osvobození, takže se nebudu opakovat a nechám víc prostoru popisu let nadešlých.

Výsledky druhé pětiletky

Díky kvalitnímu hostingu a redakčnímu systému se můžu dlouhodobě věnovat podstatnějším a příjemnějším věcem, možnostem zabezpečení webu, hledáním šikovných pluginů, jejich aspoň částečným překladům a taky grafickým serepetičkám. Za jednu z nejlepších vymožeností, které tu mám, považuju plugin Hyphenator, jenž dokáže pomocí algoritmů systému LaTeX dělit slova na konci řádku, a text zarovnaný do bloku díky němu vypadá vždy skvěle. Skoro jak účes s tužidlem od Schwarzkopfa, když létáte z Helsinek do Paříže a New Yorku. Vyšel jsem vstříc i těm, kteří by chtěli moje dílka hodnotit, ne však komentovat, a po krátkém neúspěšném experimentování s tlačítky sociálních sítí jsem zavedl minimalistické hvězdičkové hodnocení. Dále obohacuju galerii vlastních kreseb, na jednom místě mám všechno od prvních neumělých šuplíkových škrábanců až po portrét, který se dočkal vlastního rámu. Od Vánoc 2014 nárazově ukájím svoje multilingvní choutky překladem seriálových titulků, které sem pak dávám, a připravuju ještě další rozšíření.

Snažím se jít s dobou, takže jsem dal webu novou fazónu v podobě responsivní šablony, díky níž nejsou potíže se zobrazením na chytrých mobilech a tabletech. Následovala výměna obyčejného textového titulku webu za grafický, který mu dodává jistý punc nenucené elegance. Minimálně dvakrát jsem ale překopal také strukturu a jména rubrik, a dokonce i název samotného blogu. Nedokážu odhadnout, jak dlouho vydrží ve stávající podobě, ten nejúdernější stále hledám.

Textů, jež tvoří gros celých stránek, se za deset let, pravda, nenahromadilo moc. Lví podíl na tom má nejen pohodlnost, ale i nedostatek inspirace. Vyloučím-li aktuální zprávy, které jsou buď fádní, nezajímají mě, nevyznám se v nich, nebo vzbuzují tolik emocí, že se k nim radši nechci veřejně vyjadřovat, a soustředím-li se na témata, k nimž mám co říct a která jsou pokud možno nadčasová, moc mi jich nezbyde. Takže není moc divu, že po deseti letech čítá moje zdejší portfolio pouhých 106 textů. Od pořízení vlastní domény a placeného hostingu se ale nutím napsat aspoň jeden text měsíčně nebo tucet ročně. A úspěšně, 66 % z nich jsem zveřejnil právě během posledních čtyř let. Jistý posun vpřed tedy zaznamenávám.

Stoupá i návštěvnost webu: Loni jsem dosáhl milníku nenulové návštěvnosti každý den v měsíci, která trvá dosud. Stránky si prohlédne průměrně deset lidí denně, na čemž má hlavní zásluhu nejčtenější článek o SimCity BuildIt, který již dávno dosáhl tisícovky přečtení a který se paradoxně tematicky naprosto vymyká tomu, o čem běžně píšu. Na tisícovku ale útočí i druhý nejvyhledávanější text o Yggdrasilu, který je naopak vcelku typickým příkladem mojí tvorby. Na web, který se nevěnuje vaření, kosmetice, focení, konspiracím ani hoaxům, péčku a už vůbec ne celebritám, jejž nikde nepropaguju a na jehož SEO z přesvědčení kašlu, to nezní špatně.

Co zůstává stále stejné, je minimum zpětné vazby. Hvězdičkové hodnocení používají čtenáři jen občas, což mě lehce rmoutí, a nekomentují prakticky vůbec, což mě vlastně těší, neboť tento druh komunikátů považuju za silně přeceňovaný (viz text Rržubu). Beze změn se obešlo i žánrové zaměření blogu, jehož texty tvoří převážně filozofující a kritické eseje s výraznou příchutí lingvistického rejpalství a rostoucí misantropie. A hodlám je psát dál, takže se má ctěný čtenář ještě nač těšit.

Přečteno 1218krát.