Cesta mezi Českem a Chorvatskem se dá absolvovat různými způsoby. Můžete jí obětovat jeden den, kdy jste až na nutné zastávky stále na cestě a ukrajujete po dálnici do cíle jednu stovku kilometrů za druhou. Můžete si ji ale třeba i rozdělit na dva dny, protože nechcete jen sedět v autě, ale rádi si najdete chvíli vidět pokaždé něco jiného, něco, co dálnice neukážou. My se při cestách na jih řadíme do druhé skupiny a pokaždé volíme trochu jinou cestu. Jedna taková nás zavedla i do slovinské Lendavy, a to na rozhlednu s unikátním výhledem do čtyř států.
Kudy kam? Rozhodně k rozhledně
Do Lendavy, která leží v nejseverovýchodnějším cípu Slovinska, jsme se na trase k Jadranu přes Vídeň vydali optimální trasou: Z dálnice A2 na Graz jsme odbočili na novou rychlostní silnici S7. Za hranicemi Maďarska jsme z navazující neplacené M80 sjeli směrem na Őriszentpéter, propletli se vesničkami a nedaleko Lenti přejeli po zhruba 70 kilometrech uherských tankodromů do Slovinska. Hned za přechodem začíná přivaděč na dálnici, bez slovinské známky je tak nejlepší už na prvním kruhovém objezdu odbočit vlevo na Dolgu Vas. Vyhnout se dálnici a projet 10kilometrovým cípem mezi Maďarskem a Slovinskem bez nutnosti viněty, což má nákladní tranzit dokonce zakázáno, se ale neukázalo jako největší výzva. Tu představoval následný výjezd přes sousední Dolgovaške Gorice.
Už z názvu a z mapy šlo usoudit, že trasa přes Dolgovaške Gorice až k rozhledně není nic na bezstarostnou víkendovou projížďku. Naopak že se pojede dlouho a nahoru. Už odbočka z hlavní ulice pak dala tušit kudy. Navigace nás prostě zničehonic poslala ne do boční ulice, ale do něčeho, co šířkou připomínalo spíš průjezd mezi domky, který využije soused žijící na pozemku vzadu. Takových sousedů tam ale nakonec bylo víc. Silnička se táhla stále dál, stoupala strmě vzhůru ve stupních dávno dvouciferných, místy se navíc ostře stáčela. Tlačit auto v takových místech na dvojku je absolutní maximum, které řidič může čekat. Přeceňovat otáčky a tah motoru se zde rovněž nevyplácí, pokud není cílem zůstat stát uprostřed kopce. S vykulenýma očima a nechápavým výrazem, jak tudy může vůbec někdo jezdit, jak tady mohl postavit dům, ba dokonce rozhlednu, jsme se ale nakonec zdárně vydrápali nahoru. Dokonce i s tím štěstím, že jsme cestou nepotkali nikoho v protisměru. Oddychli jsme si ale až na prostorném parkovišti pod věží. Později jsme si všimli dokonce i dvojice autobusů. Kudy ty se tam dostaly, jsme nechápali. Zřejmě ale některá z úzkých klikatých silnic, které tam vedou, není až tak zlá.
Vinarium Lendava
Vzhůru do vížky
Věž Vinarium, ocelová konstrukce ve tvaru hyperboloidu a do roku 2024 nejvyšší rozhledna v zemi, vyčnívá oproti jiným hlavně tím, že umožňuje 360stupňový pohled hned do čtyř států. Z jednoho místa ve Slovinsku tak zhlédnete nejen Maďarsko, ale i Chorvatsko a Rakousko. To vše za sympatických 7 € za osobu. Na vyhlídkové plošiny se navíc můžete vydat nejen pěšky po schodech, ale i pohodlně výtahem ve středu věže. Plošiny má pak Vinarium dvě – nižší zastřešenou a prosklenou a vyšší otevřenou hned nad ní. Obě jsou podobně prostorné a nechybí na nich ani informační tabulky pro lepší orientaci v nabízeném panoramatu. Horní plošina vymezená pouze zábradlím přesto nabízí přece jen lepší, ničím nerušený vizuální zážitek. Navíc na ní je možnost využít stacionární dalekohled, nám nicméně stačil malý vlastní.
Za dobré viditelnosti by podle tabulek měla z rozhledny být vidět i více než 200 km vzdálená Budapešť či slovinská národní hora Triglav. My pozorovali hlavně dešťová mračna halící směr do Rakouska a lehce oblačné nebe na jihu, kterým se prodíralo ostré raně odpolední světlo. S jistotou jsme tak identifikovali jen nejbližší sídla a také hraniční přejezd, přes který jsme přijeli, vzdálenější body byly spíš předmětem odhadů a dohadů.
-
- Lendava, severní pohled
-
- Lendava, východní pohled
Evaluace a evakuace
Návštěvu se nám podařilo naplánovat na den, kdy rozhledna navzdory víkendu nepřilákala příliš mnoho lidí, a tak kdo chtěl, mohl se libovolně kochat u zábradlí nebo využít posezení na plošině. Nikdo nikomu nepřekážel ani nikoho nezdržoval. Pobyt na věži jsme si tak užili v naprostém klidu a příjemně si obohatili den jinak kompletně strávený na silnici. Snad za to částečně mohl fakt, že letní sezóna teprve začínala a hlavní nápor turistů lokalitu zanedlouho čekal. Možná je to ale standard a spoustu potenciálních hostů Vinaria odradí dopravní dostupnost. Cestu klikatými uličkami bych si podruhé asi jinak rozmýšlel, ale velikorysé parkoviště dole a odpočinek s hlavou v oblacích nahoře byly, nutno uznat, adekvátní odměnou.
Závěrem zbývalo jen sjet zpět do Lendavy a pokusit se toho dosáhnout lepší trasou. Povedlo se nám to? Ne. Opět jsme kličkovali mezi domky a zídkami, brzdili motorem na jedničku i brzdami, a navíc se vyhýbali i protijedoucím. Rozhlednu jsme opouštěli jinudy, než jsme k ní mířili, přesto se silnice i její okolí zdály naprosto totožné. Poznávali jsme zatáčky, vegetaci i opěrné zídky, které se měly nacházet o stovky metrů jinde. Společné déjà vu nás přesto dovedlo tam, kam mělo, na světelnou křižovatku s ulicemi Kranjecovou a Tomišičovou. Trasa přátelská autobusům tak naší navigaci i nám zůstala nadobro skryta.
Přečteno 101krát.
