Trochu nedopatřením jsem od předchozího textu o volbách nic nenapsal, takže tyhle dva články budou hned za sebou. Ale je to nakonec dobře. Ctěný čtenář tak může ze všeobecné argumentace z předchozího povídání plynule přejít k sice kratšímu, ale o to konkrétnějšímu vyprávění o úskalích příprav (nejen) na druhé kolo prezidentské volby. Upozorňuju, jde o papírová čísla a nejsou pěkná.
Rubrika: Subjektiv
Volební štvanice a proč elektronizovat
Jedny volby jsou pryč a další se už rýsují na obzoru. A po nich hned další a další a další… Po poslaneckých prezidentské, po nich senátní a obecní, pak evropské a zase dokola. Až do roku 2027 nás čekají každý rok minimálně jedny. Volby, které stojí čas nejen řadové voliče, jejichž takřka nesplnitelným úkolem je si vybrat kloudné politické zástupce a pak zvednout zadek a hodit jejich jména do uren, ale také tisíce lidí, kteří je mají v náplni práce. Volby, které si vyžádají vedle moře času i metry nervů a tuny materiálu. Volby, které by to šlo dělat snáz.
Sluníčko, teplíčko… peklíčko
Horko. Jedna z mála věcí, která nejde jen tak vypnout. Pokud se ovšem nejedná o Rudé horko, které můžete vypnout už jen proto, že v něm Rusa hraje Rakušan a Američana Albánec. Všechna ostatní musíte nějak snést. A v tom je právě háček. Horka panují v dnešní době čím dál nesnesitelnější, boj proti nim je stále neefektivnější a na náladě nepřidají ani všudypřítomní šílenci, kteří si v tropech ještě bezostyšně libují.