S přechodem z analogového televizního vysílání na digitální (DVB-T) si v roce 2008 každý sliboval mnohé. Vyšší kvalitu obrazu, větší programovou nabídku a podobně. V následujících letech se toho také spousta vyplnila. Každá televizní společnost postupně začala nabízet ne jeden nebo dva kanály, ale třeba až půltucet. Přirozeně také ve vysokém rozlišení. Další vývoj a přechod na novou generaci (DVB-T2) měl pokračování tohoto trendu umožnit i do budoucna. Pak ovšem přišla Prima, zaťala do něj sekeru a vrátila se zpět do předpotopních dob. A kdo ví, co koho napadne příště.
Rubrika: Subjektiv
Co jste, hasiči, v telce dělali?
Seriál Co ste hasiči mě nezklamal obsahem ani obsazením. Jsa si vědom, že ho režíroval Vladimír Skórka, který se podílel na šílenostech, jakými jsou pásmo skečů Pečený sněhulák či webové seriály Lajna a sKORO NA mizině, a priori jsem nemohl čekat žádnou ušlechtilou zábavu.
Seriálové maratony. Nic nového pod sluncem
Sledování televizních seriálů či filmových “polylogií” po několika dílech naráz za sebou, pro něž se v angličtině ujal termín binge-watching (dosl. nezřízené sledování), se považuje za fenomén až poslední doby. Běžně totiž nebylo dříve možné, neboť televize všechny seriály tradičně servírují zpravidla jednou nebo dvakrát týdně po jednotlivých dílech. Přestože technologicky je binge-watching možný už od příchodu prvních videopřehrávačů a rekordérů, do širokého povědomí se dostal až s internetovými streamovacími službami jako Netflix, které nové seriálové řady zveřejňují třeba celé naráz. Jenže přesto, že jde o úplně jinou, novou vysílací strategii, pokud jde o diváka a jeho přirozenou psychologii, je možnost binge-watchingu a celý koncept VoD (video na přání) naopak jen návrat ke kořenům.