Mladým, perspektivním začátečníkům vždycky fandím, ať už se věnují čemukoli. Proto jsem byl rád, když jsem objevil prozaický debut Lucie Schmiedové, externí redaktorky Deníku či MF Dnes a studentky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity. Moje nadšení ale vzalo za své prakticky okamžitě po tom, co jsem knihu dostal do ruky. Už po zběžném prolistování a přečtení prvních stránek textu mi bylo jasné, že jsem stanul tváří v tvář literárnímu braku těžkého kalibru. Jindy bych se snažil své hodnocení podat co nejšetrněji a zjemnil jeho chuť množstvím eufemismů, tato novela je však natolik otřesná, že toho nejsem ani nechci být schopen.
Majonéza, májová omáčka
Většinou se to se zkoumáním původu slov má tak, že s ním začnu až tehdy, když mě náhodou trkne nějaká možná spojitost, ač někdy přijde oklikou přes jinou řeč. Stejně tak to bylo s majonézou. V angličtině se totiž nazývá zkráceně mayo, což zní hodně románsky a ne náhodou, neboť to je španělský výraz pro květen. Zajímalo mě tedy, jestli má s tímto měsícem majonéza něco společného. A má i nemá.
Ingress – jak jsem začal a přestal hrát
Nedávno jsem pokukoval po nějaké zajímavé mobilní hře na bázi rozšířené reality. Objevil jsem Ingress. Zaujala mě a začal jsem jí věnovat pravidelně alespoň pár minut denně. Po necelých dvou měsících jsem se však dostal do fáze, kdy mě kvůli hráčům i sobě samotné přestala bavit. Není fér, dá se příliš snadno hacknout, a být na čerstvém vzduchu je tak nejhorší cesta, jak v ní dojít úspěchu.