Přechylování je v rámci feministického hnutí u nás jedním z nejviditelnějších témat. A ač jsem v zásadě feministou (ale rozhodně ne feministickým šovinistou), přijde mi přístup feministek k přechylování trochu nevyvážený. Na jednu stranu vyžadují označení doktorka, učitelka, vojínka, generálka (ne zkouška =)) atd., na stranu druhou odmítají přechylování příjmení.
Jenže přechylování příjmení má svůj význam. Díky němu můžeme hned a bez problému už podle jména poznat, jakého pohlaví je jeho nositel(ka). Nebýt toho, sotva bychom si byli jisti, jestli Vlasta Burian byl panáček nebo byla panenka. Už teď se mnoha žen dotkne, když nevíme, jestli jsou slečny nebo paní a netrefíme to. Co by asi s touto skupinou žen provedlo, kdyby o nich někdo omylem mluvil jako o mužích? A že to v jazycích, jako je angličtina, není kdovíjak ojedinělé, když se někdo jmenuje třeba Jamie Smith a podobně.
Co se týče přechylování příjmení, namísto zrušení bych spíš přivítal rozšíření – po vzoru lužické srbštiny nebo litevštiny. V nich existují přípony i pro neprovdané dívky, v litevštině dokonce i přípona pro ženu, jejíž stav nám není znám. S takovým jazykovým prostředkem by se mnoho věcí podstatně zjednodušilo.
Že jsme potomky patriarchální kultury, že je patriarchie hluboce zakořeněná v naší řeči, to je zkrátka fakt. Ale chceme-li docílit rovnosti mezi pohlavími, její realizace by asi neměla začínat nucenými změnami v jazyce. Je celá řada mnohem palčivějších genderových problémů, které je třeba vyřešit. Nehledě na fakt, že nepřechýlená varianta příjmení je u ženy nesklonná, což v češtině působí dost nepřirozeně.
A i kdybychom chtěli začít jazykem, zrovna úplné zrušení přechylování není zcela správným a logickým krokem. Mohlo by se totiž nakonec stát, že bychom, podobně jako v mnohem jednodušších jazycích, měli problém poznat, jestli je řeč o panence nebo panáčkovi.
Trochu jiný problém je s přechylováním u cizích jmen. Zatímco u jmen anglických, německých, španělských apod. je situace vcelku snadná, horší už je v případě Polek, Rusek a hlavně Litevek.
Podle sledování polských sportovkyň to vypadá, že mají příjmení přechýlené pouze tehdy, má-li končit na -ska (v češtině –ská), jiná Poláci nepřechylují, tak to u nás děláme za ně.
Rusky vedle toho přechylují jen přidáním koncovky -a za mužskou -ev, -ov, -in atd. Někdy vidíme ale příjmení zcela nepřechýlená. To řešíme zas tím, že si tam dáme koncovku svou, což zrovna v případě -ova/-ovová zní poněkud podivně. Moc se mi nelíbí preferování našeho přechylování před originálním, když už tam je, ale dejme tomu.
O mnoho horší je ale situace v případě Litevek. Obyčejný Čech totiž neví ani zbla o tom, že i litevština přechyluje, takže naprosto bezelstně udělá např. z dráhové cyklistky slečny Krupeckaitė, dcery pana Krupeckase, ne nedoporučenou slečnu Krupeckovou, ale přímo Krupeckaitėovou. A to už je podstatný problém. Takový, který člověka nutí zamyslet se nad tím, jestli někdy není lepší od přechylování cizích jmen upustit.
Přečteno 1374krát.
