Sama existence lidské řeči je jedním z největších a nejdůležitějších mystérií vůbec. Možná i vůbec největší je záhada prvního prajazyka, kterému se často poněkud “okřídleně” říká ptačí řeč. Rozluštění této záhady by, jak věřím, mohlo člověku o jeho původu napovědět mnohem víc než leckterá přírodní věda. Nakonec je-li pravdou, že “kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem”, pak nutně “znáš-li první řeč, znáš prvního člověka”.
Ale od začátku. Přívlastek “ptačí” jistě není zcela náhodný. Pták je v mnoha podobách jedním z nejvděčnějších symbolů a ne výjimečně těch nejprvotnějších či nejdokonalejších (např. fénix), symbolizuje svobodu, ptačí perspektiva je boží perspektiva apod. Egyptské božstvo v podobě ptáka (Thovta, nebo snad dokonce jinak řečeného Ptaha) dalo lidstvu písmo, tedy způsob, jakým uchovat řeč mimo tělo. A nakonec ptačí zpěv je asi nejčastěji používaný a neslyšitelnější druh zvířecí komunikace vůbec.
Co když ale ptačí řeč byla skutečně zpěvem, velice podobným zpěvu našich opeřených souputníků? V mnoha domorodých kulturách (neřku-li ve všech) hrají hudba a zpěv veledůležitou roli, v rituálech, při vyprávění dávných příběhů, při práci. V jazycích Asie jsou dodnes intonace a rytmus fonologicky významnými. A nakonec i obecně se dá bez jakékoli nadsázky říct, že hudba umí sdělit víc, než dovedeme vyslovit.
Kdo ví, třeba původně šlo jen o to. Možná mluvit znamenalo zpívat v přesných tónech, přesném rytmu, vysílat vibrace, které mozek (a třeba nejen lidský, protože mnoho zvířat se domlouvá zvukově a nakonec i sama Země “zpívá”) zpracovává na naprosto základní úrovni. Možná dokonce ani nešlo lhát, protože mluvit znamenalo být v jednotě s tím, co člověk říká. A aby člověk nemusel pořád vše opakovaně zpívat, vynalezl (nebo mu bylo dáno k užívání) písmo – notový zápis.
V době, kdy každý věděl, jak které písmenko (notu) přečíst, jaký přesný zvuk zastupuje, bylo písmo dokonalým vynálezem, umožňujícím zpěvu znít i bez přítomnosti zpěváka. Jenže postupem času (nebo možná naráz) přestal systém fungovat, nové generace už se neučily zpěv vnímat a soustředily se na písmo, což znamenalo přeměnu kultury z orální na literární. Možná se stalo něco trochu jiného, co člověku zablokovalo schopnost vnímat zpívanou řeč v celé její šíři, a došlo ke všeobecnému úpadku lidské komunikace. Pak už se stalo jen to, že přišlo pár tisíciletí lokálních proměn univerzální řeči s tím výsledkem, že dnes nerozumí skoro nikdo nikomu.
Možná se tak stalo jako trest, známe podobenství o Babylonu, možná se tak stalo na základě jakéhosi prvotního hříchu. A třeba by objevení prvního jazyka znamenalo obnovení rozpravy s Bohem, rozluštění otázky vesmíru, života a vůbec. Koneckonců na počátku mělo být Slovo, hudba, tón, zvuk, vibrace. Podobná vibrace, jaká ovlivňuje a snad i způsobuje existenci hmoty v jejích nejzákladnějších částech.
Přečteno 2741krát.