Terminologické antiopaky

Některá opačná pojmenování nedávají moc smysl. Třeba názvy částic antihmoty. Jako by ten, kdo je vymýšlel, potřeboval pro existující termíny rychle nějaké opaky, ale vůbec se neohlížel na jejich vzájemnou komplementárnost ani na etymologické pozadí. Ve výsledku jsou tak antihmotné částice pojmenovány stejně jako ty klasické, akorát s příponou anti-, např. antiproton a antineutron. Tedy až na antielektron, tomu se říká pozitron. To abychom si náhodou nemysleli, že systém má logiku.

Obecně nejsem příznivce hromadného pojmenovávání jako přes kopírák, prodlužováním slov prefixy a podobně. Je sice na jednu stranu zapamatovatelné mít termíny pro hmotné částice a antitermíny pro antihmotné částice, ale je to jednak nuda, jednak tvorba antiopaků, tedy opaků opaků. Výjimka, elektron a pozitron, je naproti tomu sympatická, obě slova zní podstatně jinak a i odborný jazyk je pak pestřejší. Navíc je v termínu pozitron zakódována i důležitá informace, že jde o elektronpozitivním nábojem. O antiprotonu se to říct nedá, ze slova jako takového vyčteme jen to, že jde o antihmotný protějšek (předpona anti- znamená proti-, opak) protonu. Hezčí, kratší a hravější by bylo nazvat ho, aby mu to s pozitronem slušelo, třeba negatron.

Kdybychom měli tendence propašovat do terminologie kus češtiny, mohli bychom říkat proton a protiton. Ale to by se ujalo asi stejně dobře jako DNK místo DNA.

Pokud rozebereme antineutron a antineutrino (jo, lingvista rozmlátí i elementární částice na kousky), zjistíme, že jejich názvy jsou ještě o něco nesmyslnější. Nezdá se nám to jen jako Čechům, že neutralita je opak utrality, ono to tak skutečně je. Základem je totiž latinský výraz uter (jeden nebo druhý, oba) a záporka ne. Neuter tedy původně znamená ani jeden, ani druhý (viz Online Etymology Dictionary). Neutron/neutrino se potom říká částici, která nemá žádný náboj. Zápor je v jejím názvu tedy již obsažen. A když k němu ještě navíc připíchneme předponu anti-, dostaneme název, jenž vlastně znamená opak částice, která nemá žádný náboj. Ergo taková, která ho má, nebo má oba. To už si rovnou můžeme ušetřit práci a říkat jen utronutrino.

Nazývat opak neutrálního utrálním je sice můj vlastní výmysl, jenže je natolik logický, že mě nenapadl jako prvního. Díky tomu můžu ve své argumentaci mávat i precedentem, a sice lingvistickým termínem utrum. Kdo ho chce hledat v češtině, bude mít pravděpodobně utrum v trochu jiném smyslu slova. Na skandinávské či polské Wikipedii ale najdeme, že utrum je výraz pro jmenný rod společný. Užívá se ho v severských jazycích a v nizozemštině jako rodu mužsko-ženského, a je tudíž přesným opakem neutra, rodu středního.

Antiopaků je mezi termíny víc a dalo by se o nich mluvit dlouho, nepostihly jenom částicovou fyziku. Patří mezi ně například i Antarktida, země „naproti severu“. A to bychom se mohli domnívat, že termíny, doména vědců a jiného lidu inteligencí hýřícího, budou vždy nejen jednoznačné, ale i pojaté s jazykovým citem.

Přečteno 525krát.

Davaj hodnocení ↴
[Celkem: 6 Průměr: 5]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tento web používá antispamový nástroj Akismet. Přečtěte si, jak se data komentářů zpracovávají.