Nikdy jsem nechápal použití slovesa nechat se ve smyslu být lze / dát se. Například větu to se nechá udělat chápu ve smyslu dáme to někomu, ať to udělá – nechá se to spravit = někdo nám to spraví. Rozhodně ne lze to spravit, je možno to spravit.
S tímto významem slovesa nechat jsem se setkal poprvé někdy na základní škole, dejme tomu v 7. ročníku. V jedné z tříd mezi výzdobu patřil obrázek dvou dětí, k nimž byly připojeny komiksové bubliny. Výpověď jednoho z dětí byla o tom, že matematika je obtížná (třídu, jíž byla tato učebna kořenovou, vedla matikářka), druhé z nich opáčilo slovy: “Ale nechá se to zvládnout.” Tahle scéna na mě z jedné z tamních zdí provokativně hleděla celé měsíce, ba snad i roky, já na ni na oplátku zíral s čirým nepochopením, marně se pokoušeje přijít na to, co taková věta může v jádru znamenat – přesněji, význam mi byl jasný, ale samo použití slovesa nechat mi v takovém kontextu nedávalo smysl, věta mi přišla prostě negramatická.
Až časem, díky (nebo možná kvůli) tomu, že se pro mnoho lidí mnoho věcí nechalo právě v tomto smyslu, jsem konečně prohlédl. Ale nepolepšil jsem si. Dojem negramatičnosti sice zmizel, zato ho vystřídala averze takového kalibru, jakou mají někteří vůči obratům dýl (= později) nebo hele, véď. Popravdě ani nevím proč, věta nechá se to se vlastně nijak moc neliší od (alespoň pro mě) naprosto normální věty dá se to. Nevím, není mi dáno, ale zkrátka něčím, co je skryto v samotné podstatě slovesa nechat, je mi tohle použití bytostně nepříjemné, ježí se mi z něj chlupy na zádech, otvírá kudla v kapse a jestli se nedejbože jednou dostanu dva sáhy pod zem, tak se kvůli tomu budu i v hrobě obracet – a že se tam asi hodně navrtím!
Přečteno 1091krát.
