Čas od času slýchám, jak si dnešní rodičové vedou při výchově svých mrňat a jaké problémy při tom řeší. Občas mě posttotalitní vývoj potěší, mnohem častěji se však chytám za hlavu nechápaje, jak může být určitá povaha vztahu mezi rodičem a dítětem vůbec považována za přípustnou, natož pak častou, ne-li přímo běžnou. Sám sice rodič nejsem, svá dětská léta si však stále pamatuju velmi dobře. Mimoto člověk nemusí být kuchař, aby mohl o jídle říct, jestli se dá pozřít. Tak proč si trochu nezarecenzovat.
Štítek: My z Anthropie
Všichni mluví stejně aneb Nesmysly ve sci-fi
Vědecko-fantastický žánr je publikem přijímán s velkou kontroverzí, jedni ho milují, druzí nenávidí. A bude tomu rok, co jsem ve svém textu Žánrové priority obhajoval sci-fi. Dnes se mi však dostala do ruky stať lingvisty D. S. Bighama One Planet, One Language: How Realistic Is Science Fiction Linguistics?, která mě přiměla zamyslet se nad sci-fi žánrem trochu jinak – uvažovat o tom, nakolik do hloubky jeho tvůrci vůbec přemýšlí nad tím, o čem píšou.
Jak Facebook zničil chat
Existují tucty důvodů, proč nebýt na Facebooku a proč ho nemít rád. Od obyčejných (žere to moc času a k ničemu to není) po ty vážné, které souvisí s tím, že o vás jsou centrálně shromažďovány tuny dat, které sami poskytujete a o nichž nikdy nevíte, k čemu mohou být zneužity. Vedle toho existuje jen jediný důvod, proč na Facebooku být – protože tam jsou všichni. Ani to ale paradoxně není nic, za co bychom měli být rádi. Monopolní postavení této sociální sítě spolu s tím, jak je navržena, se promítlo do internetové komunikace jedním zásadním způsobem: Zničilo ji to.