Oslavy 700. výročí narození Karla IV. se pomalu blíží a s nimi i zkouška, nakolik důstojně jsou schopni čeští politici reprezentovat naši zem. A protože patří Karel IV. k nejvýznamnějším českým králům a sedm set jsou kulatiny jaksepatří, pozval Hrad na oslavy i řadu současných evropských monarchů. Jenže co se nestalo. Účast potvrdil jen lucemburský velkovévoda a knížata z Monaka a Lichtenštejnska, zatímco norská, švédská a britská královská rodina se omluvila a ani z Dánska či Nizozemí se sem nikomu moc nechce.
Štítek: My z Anthropie
Selfíčka s placatým kšiltem
Asi pomalu stárnu. Nebo lidi čím dál tím víc blbnou. Nebo oboje, trochu to a hodně ono. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit některé dnešní trendy. Za nás, teda když my jsme byli v devadesátkách a na počátku tisíciletí děcka a puberťáci, což bylo nota bene jedno z nejlepších období na to být dítě, protože jsme byli ušetřeni jak totality, tak i dnešních facebooků, reklam s Radimem Uzlem a povinných cyklistických přileb, se považovalo za trapas, co je v současnosti prý velký hit. A změna na sebe nenechala čekat ani jednu generaci.
Od desíti k pěti – záchvat grafomanie Lucie Schmiedové
Mladým, perspektivním začátečníkům vždycky fandím, ať už se věnují čemukoli. Proto jsem byl rád, když jsem objevil prozaický debut Lucie Schmiedové, externí redaktorky Deníku či MF Dnes a studentky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity. Moje nadšení ale vzalo za své prakticky okamžitě po tom, co jsem knihu dostal do ruky. Už po zběžném prolistování a přečtení prvních stránek textu mi bylo jasné, že jsem stanul tváří v tvář literárnímu braku těžkého kalibru. Jindy bych se snažil své hodnocení podat co nejšetrněji a zjemnil jeho chuť množstvím eufemismů, tato novela je však natolik otřesná, že toho nejsem ani nechci být schopen.