Sama existence lidské řeči je jedním z největších a nejdůležitějších mystérií vůbec. Možná i vůbec největší je záhada prvního prajazyka, kterému se často poněkud “okřídleně” říká ptačí řeč. Rozluštění této záhady by, jak věřím, mohlo člověku o jeho původu napovědět mnohem víc než leckterá přírodní věda. Nakonec je-li pravdou, že “kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem”, pak nutně “znáš-li první řeč, znáš prvního člověka”.
Rubrika: Lingvi-styky
Proč (ne)přechylovat příjmení
Přechylování je v rámci feministického hnutí u nás jedním z nejviditelnějších témat. A ač jsem v zásadě feministou (ale rozhodně ne feministickým šovinistou), přijde mi přístup feministek k přechylování trochu nevyvážený. Na jednu stranu vyžadují označení doktorka, učitelka, vojínka, generálka (ne zkouška =)) atd., na stranu druhou odmítají přechylování příjmení.
Lingvistické povyražení do Horní Lužice
Vždycky mě zajímalo, jak asi vypadá lužická srbština. O tomhle jazyku se toho člověk nikde moc nedozví. Ve škole vám řeknou akorát to, že existuje a že Lužice je území kdesi ve východním Německu, u hranic s Českem a Polskem. Na normální mapě byste ho ale hledali těžko. Lužice není ani samostatné území, ani spolková země, Lužice je vlastně jen historický kousek země rozporcovaný mezi několikero německých spolkových zemí a polských vojvodství, s minimálním přesahem i do severních Čech. Ke všemu ani Lužice jako taková není jediná, ale jsou dvě, Horní a Dolní, přičemž Horní je na jihu a Dolní na severu.