Na myšlenku, proč se paroháčům říká tak, jak se jim říká, mě přivedla obyčejná debata, když jsem vyprávěl o kuriózním případě, kdy člověku na hlavě místo vlasů rostly nehty. Je to možné, jde přece v obou případech o kožní deriváty, říkal jsem. Podobně jako paroží. A v tu chvíli se začala rodit myšlenka, proč by zrovna pomyslné paroží na hlavě muže mělo značit nevěru jeho ženy.
Došlo mi, že parohy a také rohy jsou dávným a leckde se opakujícím symbolem mužnosti, plodnosti atp. A že u zvířat platí, že čím větší ozdoba, tím atraktivnější samec. A bez rohů nebo paroží samci pozbývají odznaku svojí mužnosti. A bez výrazných mužských znaků pak zcela jistě nemají takový sex-appeal. Když pak ztratí člověk-muž svůj sexepíl, jako by ztratil svoje paroží. Pak se odebere jeho žena hledat samce jiného, mužnějšího, přitažlivějšího, ne vzácně mladšího – kolouška, jenž má rohy (parohy) velké či mu zrovna začínají růst do krásy.
Takže se možná „nasazování parohů“ nějakým paradoxním způsobem vyvinulo z jejich předešlé „ztráty“. Třeba takovým, že muž „ztratil svůj roh“ (tedy stal se neatraktivním, popřípadě impotentním), takže je mu symbolicky nasazen na hlavu právě symbol mužství, o něž přišel. Paradoxy, ironie a sarkasmus jsou nakonec velice častými jevy, jde-li o jazykové prostředky, jak něco či někoho zesměšnit.
Přečteno 1242krát.
