Co je lidská blbost? Ne, není třeba se strachovat, celou ji nerozebereme, alespoň ne dnes. Dnes nemáme rádi příliš dlouhé články. A asi ani zítra nebude v ničem změna, protože obloha za okny stejně jako hodinky napovídá, dnes už je zítra. Tak možná pozítří pro nás bude znamenat zítra a to bude čas, kdy nastane změna. Jednu menší bych tu měl.
Svastika. Komu co říká? Snad všem něco, ale většině z nás bohužel to, co nikdy neříkala a říkat neměla. Když se podíváme po svastice v odborné literatuře, zjistíme, že svastika je znakem vpravdě pozitivním a blahodárným. Znakem starším než ultrapravicová ideologie, znakem, který v různých polohách a užitích provází lidskou civilizaci od plenek, znakem neprávem tabuizovaným, zatracovaným až proklínaným dnešní západní kulturou. Ano, pravda, pod tímto emblémem byla rozpoutána nejhrůznější válka v dějinách, ale…! Je to vinou svastiky? Ne. Před válkou jí byla plná celá Evropa i Spojené státy. Užívána s oblibou, radostí a úctou jako už stovky let zpátky v Indii i mezi domorodými Američany. Nacisty zneužita a poté znovu zprzněna, hozena do špíny. A to jen ze strachu. Ze strachu z její nedávné a jí nezaviněné historie, kterou formovali ti, již byli mylně přesvědčeni o její příslušnosti ke kultu árijské rasy. Stejně jako byla popřena nadřazenost ras, tak se dá s jistotou ne menší než sto procent popřít i árijský původ svastiky. Přes to přese všechno se na ni naše společnost dívá skrz prsty, stejně jako ve středověku na pentagram a další vesměs pozitivní pohanské symboly. A je vidět, že na prahu třetího milénia jsme asi pořád tak slabomyslní, jako byli naši předkové o staletí dříve.
O staletí, kdy byly pod záštitou křesťanského kříže mučeny a upalovány stovky, za všechna léta stovky tisíc, ba i miliony nevinných. I tak se stále drží tento symbol na pomyslném žebříčku oblíbených u vrcholu, ne-li na něm, přesně na druhém konci, než je svastika.
Podobným způsobem lze podrobit zkoumání i další kříž, tvořený srpem a kladivem. Velká část z nás znala a zažila jeho vládu. Všichni dodnes pociťujeme ve větším či menším rozsahu jeho nevybíravé zásahy do společnosti, do krajiny. Oběti vykonstruovaných procesů u nás a v zahraničí, jakož i další nevinní lidé a političtí odpůrci, oběti před válkou a po ní, všichni pocítili na vlastní kůži, jak se srp a kladivo zapisují černočerným písmem do historie. Ač to Marx s Engelsem a Leninem třeba mysleli dobře. Co se stalo, bylo po necelých dvou dekádách skoro zapomenuto. A komunistické jho se opět začíná zvolna měnit v ideál.
Uvažování, nebo spíš neuvažování moderního lidstva je skutečně matoucí…
Přečteno 1540krát.
A i onen nechvalně známý kosočtverec s čárou uprostřed je zneužíván, alespoň (a určitě) nejen mně když ho vidím vyrytý do lavice, do okna, nebo do židle, se vybaví nějaká sprostá slova a “nechutnosti”. Přitom už v pravěku byl velmi výstižný, často používaný a zdaleka ne tak sprostý symboj pro ženský klín. Ale nejde jen o to. Jk zde bylo řečeno – myšlení “moderních” lidí je posunuté.