Od počátku koronavirové epidemie jsem čekal, kdy se pro onemocnění najde a ustálí pojmenování. Pokud možno nějaké přirozeně znějící, jako je chřipka, žloutenka, mor a podobně. Odborná zkratková pojmenování jako SARS-CoV-2 či covid-19, potažmo bulvární, nováckým zpravodajstvím užívaný virus z Wu-Chanu či zpočátku udávaný nový koronavirus mezi normální jména nemocí totiž rozhodně nepatří. Nakonec jsem si uvědomil, že se podobného názvu nejspíš jen tak nedočkáme, jestli vůbec někdy.
Od začátku roku 2020, kdy virus vešel v široké povědomí, jsem teoretizoval, jakého obecného názvu se mu dostane. Jelikož byla tehdy epidemie hodně srovnávaná se španělskou chřipkou, nabízela se možnost pojmenovat ho jako čínskou chřipku. Proti tomu však promluvily dvě skupiny lidí. Jednak virologové a epidemiologové, kteří nás záhy přesvědčili, že virus není jen tak ledajakou chřipkou, že může mít mnohem horší dopad a že se podobá spíš zápalu plic. A jednak samotní Číňani, kteří všude vehementně exportují svoji deformovanou a cenzurovanou představu o fungování světa, takže by nesnesli pojmenování nemoci podle své země a neváhali by použít jakýchkoli donucovacích prostředků. Ať nesou za původ a rozšíření viru jakoukoli zodpovědnost. Čínská chřipka, čínský zápal plic ani podobný název by prostě nebyl průchozí. Co na tom, že španělská chřipka také ze španělska nepocházela…
K pojmenování nákazy nám tak zůstaly jen názvy jako koronavirus, který je však hyperonymem (označuje celou třídu virů), odborná zkratka SARS-CoV-2 popřípadě zkratkové slovo covid-19 (coronavirus disease 2019). Nemohli jsme použít už ani zkratku SARS (severe acute respiratory syndrome), neboť je zabraná nemocí způsobenou příbuzným virem SARS-CoV. Takovéto odborné a nepřirozeně znějící názvosloví laická veřejnost prostě přijala a dosud nepřišla s ničím jednodušším, a přesto trefným. Nejdřív jsem to chápal jako projev toho, že jde o novinku a že bude chvíli trvat, než se pojmenování ustálí a odfiltruje, částečně také jako průvodní jev pokračující globalizace a lenivění – přejmeme cizí název a hotovo. Později jsem si však uvědomil, že jde o pokračování dlouhotrvajícího trendu v používání vlastních slov.
Jako argument slouží srovnání názvů nemocí se jmény lidí.
V dávných dobách bylo zvykem, že lidé měli jediné jméno. Jednoduchý, jednoslovný název dostaly i nemoci. Žili Rastislav, Filip, Alexandr, Libuše, Anežka. Nemoci se jmenovaly kašel, úplavice, lepra, mor. Postupem času, jak lidí a nemocí přibývalo, byla potřeba je mezi sebou více rozlišovat. Ivan byl Hrozný, Pipin Krátký, Janek Dlouhý a podobně. I k nemocem se přidávala adjektiva, rozlišil se kašel černý, mor dýmějový, chřipka španělská/ptačí/prasečí. Tak to fungovalo bez rozdílu zhruba do poloviny 20. století.
Vědecké a společenské revoluce, vývoj médií a kultury vehnaly do stávajícího názvosloví změnu. Lidem se začalo říkat podle jejich iniciál, a tak po TGM přišel JFK, stříbrná plátna opanovaly slavná BB nebo hvězda CC. V 60. letech tento trend začaly následovat i choroby, objevil se HIV a začal způsobovat AIDS, později se přidaly SARS či MERS.
Zatím posledním milníkem je internet, na němž jsou běžnou pojmenovávací praxí přezdívky (nicky), často obsahující číslice, pomlčky, podtržítka a další speciální znaky. V kontextu přezdívek jako beruska99 či borec-nejvetsi tak pojmenování covid-19 najednou působí zcela logicky.
Zbývá se ptát, co přijde příště, jaký bude další vývoj vlastních jmen. Napovídá něco současné nadužívání smajlíků a dalších ikonek na sociálních sítích? Čeká nás snad fáze symbolického návratu do školky, kde jsme měli svůj věšák označený nálepkou se sněhulákem, autíčkem, kytičkou a podobně? Budeme pak nemoci označovat sadou emotikonů? Nebo naopak řekne své slovo digitalizace státu a všichni se změníme v sadu unikátních ID a výstupů hashovacích funkcí? Čas ukáže…
Přečteno 317krát.
