Všichni každoročně minimálně jednou (na jaře), někdy dvakrát (ještě i na podzim) nadávají na změnu času. I já. Kdekdo by si přál, aby se věčné střídání zrušilo a ponechal se jeden čas. V dnešní době to prý už nemá opodstatnění, jen to přitěžuje lidem. I já jsem byl toho názoru. Než mi došla jedna zásadní věc.
Zcela klíčový problém při stanovování jednotného času je otázka, který čas nechat. Nejenže se názory na to můžou lišit podle zeměpisné šířky, v níž žije ten který obyvatel, ani v ČR samotné není na otázku zcela jednoduchá odpověď.
Nevím, jak to prožívali lidé v době před 70. léty, ale my dnes jsme již zvyklí na to, že v létě je světlo už od rána a až do poměrně pozdních hodin – díky letnímu času. Kdybychom ho zrušili a nechali zimní, tak světlo není do devíti, ale do osmi do večera, zato svítá ne kolem páté, nýbrž čtvrté ráno, což je nám dosti k ničemu, ba co víc, rušilo by to spánek. A to nehorázně.
Kdybychom zavrhli zimní čas a nechali si letní, ničím bychom si nepomohli. Nevím, jak kdo, ale já každou zimu trpím tím, když mám v šest ráno vstávat do tmy a mrazu. Pravda, soumrak by odpoledne přišel až o hodinu později, jenže ráno by noc panovala ne třeba do sedmi, ale až do osmi.
Střídání dvojího času je sice věc otravná, logisticky náročná a energeticky neúčinná, ale pro obyčejného člověka by jeho zrušení rozhodně nebylo čirým dobrem. Možná by se nakonec ukázalo, že je tomu právě naopak.
Přečteno 976krát.
