Na první pohled trochu zavádějící titulek má však poněkud jinačí význam. Vláda v klidu neznamená to, že bychom díky demokratickému uskupení žili v harmonii, nýbrž to, že díky němu je v klidu vláda. Skupina lidí, kterou si většina, u nás bohužel pouze většina menšiny, která šla k urnám, zvolila, se stává obyčejným člověkem na další čtyři roky prakticky nedotknutelnou.
Legendární státník W. Churchill prohlásil, že demokracie je nejhorší forma vlády, krom všech ostatních, co byly vyzkoušeny. Také svému lidu kdysi řekl, že ho čeká pouze pot, krev a bída. Ale planě slibovat, lhát a okrádat stát je přece mnohem snazší než ho budovat, zlepšovat, pracovat pro něj. To je hlavním problémem politiky, že se skupiny lidí jen perou o hlasy, aby právě oni mohli sedět ve vládě, žít si na vysoké noze, a k tomu využívají spousty fint, zejména slibování hor, dolů, černých lesů. Jakmile vyhrají, mají na čtyři roky vystaráno. Veřejnost je pro ně tedy jenom mašina na hlasy a dojná kravka.
Na různých diskuzích pod zpravodajskými články je typická nespokojenost a volání po generální změně v obsazení sněmovny. V jedné z nich někdo psal o tom, jak nikdo nechodí k volbám, že by se vyplatilo založit nějakou stranu nevoličů, nepolitickou, bez ambic vládnout. To je sice celkem nesmysl, ale přivedlo mě to na nápad.
Jednalo by se vlastně o začlenění úřednické vlády do normálního, nejen výjimečného politického stavu. Oddělila by se role politických stran, poslanců od vlády. Občan by volil do poslanecké sněmovny čítající radši lichý počet kravaťáků. Ti by pak vybírali vládu, ale ne z vlastních řad. Tvořili by ji odborníci, ekonomové, právníci, politologové atd. Tuto vládu by pak zpětně mohla veřejnost sesadit, kdyby se jí nelíbila. V určitém časovém intervalu (jednou ročně, obrok, …) by se konala referenda, v nichž by volič mohl vyjádřit nesouhlas s vedením toho kterého ministerstva a přiklonit se k sesazení. Mlčení (neúčast na referendu) by znamenalo souhlas. Aby se toto nezneužívalo, bylo by nutné, aby odvolání ministra, potažmo celé vlády, chtěla určitá dominantní část všech Čechů s volebním právem, například dvě třetiny. Byla by to možnost přímého ovlivnění těch nejvyšších politických kruhů. Ta by mohla stimulovat zájem lidí o aktivní účast při tvorbě politiky.
Nebylo by ještě od věci vyřešit možnost rozpuštění poslanecké sněmovny, například v případě, že by se delší dobu nebyly vláda a PS schopny dohodnout. Stejně tak by se zpřísnila pravidla financování politiků, třeba podle vzoru neziskových organizací. Nejdříve ze všeho by se rozhodlo o přídělu peněz pro všechny resorty a pro splácení státního dluhu, až ze zbytku by se vyčlenily platy poslanců a vlády. Tento plat by jen nesměl být nižší než minimální mzda. Záleželo by tedy čistě na politikově šikovnosti, kolik si vydělá, předešlo by se schvalování předražených zakázek a schodkům v rozpočtu.
I všechny osobní finance politiků i vlády by podléhaly přísnému auditu a v případě korupce by oběma účastníkům (jak politikovi, tak jeho úplatkáři) hrozilo obvinění z vlastizrady.
Toto je samozřejmě trochu (víc) utopická představa o tom, jak by to mohlo být. Myslím si ale, že to není až takové sci-fi, aby to nešlo aspoň zkusit. A populističtí vykradači státu by v klidu nebyli.
Přečteno 1508krát.
