Materialistická a agnostická společnost asi nikdy pořádně nepřemýšlí o tom, jaký život žily a žijí její hračky. Říkám život a myslím to vážně. Plyšáci a jim podobní jsou totiž ve světě, jehož celková oduševnělost je často zcela přehlížena, stvoření, která vstřebávají neuvěřitelná kvanta emocí a jsou nerozdělitelnými citovými pouty spjata se svými majiteli. A nad tím nelze jen tak mávnout rukou.
Autor: Pán
Co jsme si mohli myslet, že víme o virálním videu, a stejně se mohli mýlit
Když se mě někdy někdo ptal/zeptá na to, o čem jsem psal bakuli, a já odpověděl, že o virálním videu, snad pokaždé bez výjimky se to setkalo/setká s nechápavým výrazem a doplňující otázkou: „Co to je?“ Dřív jsem vymýšlel četná souvětí a příklady na to, jak to tazateli osvětlit. Dnes mi stačí dvě slova – Gangnam Style. Paradoxně právě ten by asi celou moji práci postavil na hlavu.
„Nechá“ se to?
Nikdy jsem nechápal použití slovesa nechat se ve smyslu být lze / dát se. Například větu to se nechá udělat chápu ve smyslu dáme to někomu, ať to udělá – nechá se to spravit = někdo nám to spraví. Rozhodně ne lze to spravit, je možno to spravit.