Pokaždé, když se hlouběji začtu do diskuzí, v nichž se vášnivě debatuje o jazykových chybách, a to třeba i na univerzitní (ne však lingvistické) úrovni, víc než samotné prohřešky mě zarazí fakt, že lidé neumí ani správně pojmenovat chybu a pletou jeden pojem přes druhý, pravopis, gramatiku, spisovnost, syntax, stylistiku, všechno do jednoho pseudoterminologického eintopfu. Ujasněme si tedy, co je co, a pojďme ty chyby aspoň nazývat správně, když už je děláme a když už se o nich bavíme.
Do pravopisu patří vlastně jen to, co souvisí s grafickou podobou jazyka: i/y, předpony s-/z-/vz-, interpunkce, velká písmena a podobně. Když napíšeme ciankály, je to chyba pravopisná.
Gramatika (česky mluvnice) toho popisuje hodně, mimo jiné pravidla pro tvoření a ohýbání slov či větnou skladbu (neboli syntax). Pokud budete slovo cyankáli skloňovat, a navíc v ženském rodě, spřáhnete vazby (např. řeknete před a po něčem), budete chtít zamachrovat s přechodníkem a vyberete špatný tvar nebo napíšete větu jak z automatického překladače, je to chyba gramatická.
Spisovnost je další někdy špatně chápaný pojem. Spisovná čeština je jeden z útvarů národního jazyka, má svoji gramatiku, slovní zásobu. Mají je ale i nespisovné útvary, třeba nářečí. Je třeba vědět, že i to, co není spisovně, má svoje gramatická a pravopisná pravidla, že to tudíž nejde motat všechno dohromady.
Poslední špatně užívaný termín je stylistika. Vídám o ní zmínky tehdy, když se mluví o gramatice, zejména pak syntaxi, někdy dokonce i o pravopisu. Stylistika se ale zabývá něčím jiným a za stylistickou chybu bychom měli považovat třeba to, když dojde k porušení normy stanovené pro daný styl nebo žánr (např. pro odborný styl to je spisovnost, věcnost, objektivnost, logické členění, koherence a koheznost textu). Osobně ale doporučuju spojení “stylistická chyba” vůbec nepoužívat, pokud si nejste setsakra jistí, že víte, o čem mluvíte.
Nepochopení zmiňovaných pojmů podle mě plyne z toho, jak je pojímána výuka češtiny ve škole. Žáci si při různých hodinách “uvědomí” opozici mezi tím, kdy se učí spisovnou češtinu, její mluvnici a pravopis, a tím, kdy píšou slohové práce. Výsledkem pak může být domnění, že gramatika zahrnuje pravopis, že každé nespisovné slovo je pravopisně a gramaticky špatně a že ve stylistice jde o to umět psát gramaticky správně. Pak je všechno vzhůru nohama, a ještě navíc naruby. A jestli nemá většina lidí jasno ani v terminologii, jak se pak můžou o daném tématu vůbec bavit?
Přečteno 1526krát.
Přesně. Ovšem je mi naprosto jasné, že každý správný rozumbrada s chutí použije slovní spojení „gramatická chyba“ i v případě, kdy se jedná o chybu pravopisnou. Gramatika, to přece zní velmi fundovaně, na rozdíl od nějakého prachsprostého pravopisu. Co na tom, že oba termíny nelze zaměňovat. Zdání odbornosti rozhodně posílí slovo cizího původu.