Zase jsem jednou žasnul nad dnešními trendy ve výchově. Využívajíce prvních teplých jarních dnů jsme si totiž zašli na Petřín a do Angelata na zmrzku, se kterou jsme popošli na korzo nad ulicí. Spokojeně jsme si seděli na lavičce, olizovali mraženou manu, kochali se kvítky v rozpuku a žvanili o blbostech. Nikdo nikam nespěchal, jen opeření Emilové nám drze pošilhávali po kornoutech a ozobávali zem v bláhové naději, že na ní najdou něco k snědku. Páteční idylu ale narušuje situace kolem asi tříleté holky, šinoucí si to kolem záhonku s tulipány. Jeden se jí totiž zalíbil natolik, že si ho bez skrupulí utrhla.
Rubrika: Subjektiv
Ke krizi mediální důvěry
Trochu v souvislosti s předchozím textem Rržubu jsem se zamýšlel nad dalším jevem, který v současnosti nemile ošívá světem informací. Je to stoupající nedůvěra k zavedeným médiím a zároveň rostoucí vliv alternativních médií prezentujících tzv. alternativní fakta. Nehodlám protežovat ani jednu ze stran, spíš bych rád zdůvodnil, proč mě nastalá situace vůbec nepřekvapuje.
Rržubu aneb Nemáte slovo!
Raz za čas se neopanuju a chvíli si pročítám diskuze na zpravodajských serverech a fejsbucích nebo hodím okem po „vašich názorech“ v interaktivních pořadech typu Máte slovo nebo Hyde Park (dnes 90′ ČT24). A zcela pochopitelně mi během chvilky spadne brada a zvedne se krevní tlak, protože nesmyslnost toho, co jsou lidi schopní vypustit, skutečně nezná mezí. Na základě toho jsem došel k přesvědčení, že slovo by tak lehce k mání být nemělo.