Býval jsem bystrým dítětem. Dokonce mě dokázaly strašit i věci, které strašívají zásadně dospěláky a o jejichž samotné existenci nemají mrňata ani ponětí. Konkrétně tedy jedna věc – kocovina. Při samém pomyšlení na ni mě jímala hrůza. Nešlo ale o jen tak ledajakou kocovinu a rozhodně jí nepředcházela žádná veselí. Byla to Kocovina s velkým K.
Mohlo mi být okolo pěti let, když jsem jí pohlédl zpříma do očí; zírala na mě svým prázdným přimhouřeným pohledem, zničená, se sklopenýma ušima, fialovým jazykem a tváří skleslou až k nejnižší hranici naprostého existenčního zmaru. Byla to kočka z plakátu v lékárně, který propagoval přípravek proti kocovině. Díval jsem se na ni a v nitru se mi pocit hluboké lítosti nad tou zvířecí troskou míchal s upřímným děsem, jejž svým zdevastovaným zjevem vzbuzovala. Od té chvíle už jsem ji nikdy nechtěl spatřit a do lékárny jsem radši ani nevstupoval, čekaje pro jistotu venku.
Ačkoli mě Kocovina přímo nepronásledovala a můj strach z ní zdaleka nedosahoval úrovní hysterie a paniky, byl natolik hluboký, že dokázala působit jako velice efektivní negativní stimul, když se mi nechtělo papat polívčičku. Stačila jedna zmínka a podoba Kocoviny číhala za oknem a její zpustošená tvář zpytovala i ta nejniternější zákoutí mého svědomí.
Kocoviny jsem se bál dlouho. Dost na to, abych si pamatoval jak ji, tak i příhody s ní spojené, a zejména pak den, kdy jsem se strachu z ní zbavil. Tehdy nešlo o nic jiného než o jednu z obyčejných návštěv lékárny, do jejíhož interiéru jsem se nechystal, ale v jejímž okolí jsem jako čilé děcko pobíhal. Pádil jsem kolem… a vtom na mě Kocovina zákeřně jukla z výlohy! Lekl jsem se, div jsem nevyjekl, když se objevila ani ne dva metry ode mě. Ale znovu jsem se na ni zahleděl, vylekanost ze mě pomalu opadla a já jsem si uvědomil, že Kocovina přece není nebezpečná, najednou jsem věděl, že není proč se jí bát.
Strachu z Kocoviny jsem se zbavil definitivně. Po jistém čase mě ale nakonec potkala i kocovina běžná a já, zhlédnuv se v zrcadle, jsem už tušil, jak bídně se ta chuděra z plakátu asi cítila.
Přečteno 889krát.
