O Vánocích, ať je mi pět, pětadvacet nebo padesát, se vždycky kochám vánočními stromky. Spolu s vůní jehličí, cinkotem zvonku, šumem prskavek a s dárky pod nejnižšími z větví tvoří nazdobený smrček jedinečnou směs vjemů, která se nesmazatelně vryje do paměti. Tradici vánočních stromků ale paradoxně nesnáším právě proto, že je mám rád. Rostou celá desetiletí a každoročně se prachsprostě a zbytečně spotřebovávají. Nechat se pokácet, na pár dní vyšňořit, vyhodit a rozemlít, to je jejich úděl.
Autor: Pán
Velcí národové
Americká prezidentská volba je už pryč a její důsledky zatím v nedohlednu, díky ní a všem komentářům, které se jí věnovaly, jsem si ale uvědomil jednu nadčasovou věc. Udělat Ameriku zase velkou, což chce Trump, není úplně nejlepší nápad. Ne že bych byl rusofil nebo amerikanofob, to nemohu říct. Jsem obecně vůči establishmentu nedůvěřivý misantrop, takže v tomhle ohledu celkem běžný Čech. Ale hlavně mám za to, že udělat kterýkoli národ velkým je myšlenka plná zvráceností.
Fešáci a jiné nadávky
Když jsem si zase jednou musel pomyslet něco o skopové hlavě státu a její ovci, marně jsem vzpomínal, čeho kastrát je vlastně hňup. Odpověď jsem našel záhy (je to vykastrovaný kozel), ale dozvěděl jsem se mnohem víc. A sice že fešák a fešanda jsou jako sovy v Twin Peaks – nikoli tím, čím se zdají být.