Ačkoli je historie protkána pokusy nejrůznějších mudrců o zodpovězení otázky „Co je to život?“, nejsme dnes k pravdě blíž než před tisíci lety. Dokázali jsme však alespoň utvořit sbírku mnoha značně zjednodušujících, až ironizujících přirovnání, která tu a tam mají k pravdě namířeno. Například že život je jen náhoda, hra, boj, ale i dar, někdy test a jindy trest, pro pesimistu smrtelná nemoc a pro optimistu bonboniéra. Podle mě život asi nejlépe symbolizuje Rubikova kostka.
Legendární hlavolam maďarského génia Ernő Rubika netřeba dlouze představovat. Jde o kostku složenou z menších dílků, označených některou ze šesti barev. Úkolem je otáčet částmi kostky tak, aby byla každá strana pouze jednobarevná. Originální kostka je rozdělena na 3×3×3 díly, existují ale i jiné varianty, např. 5×5×5, a také nekubické tvary (kvádry, čtyřstěny, dvanáctistěny, …).
Cíl hry, smysl života
Stejně jako při skládání kostky, i v životě jde vlastně o jedno: vyhrát sám nad sebou. Výhra v obou případech znamená dosažení harmonie a dokonalosti ve všech směrech. Úkol, který jeden zvládne za pár okamžiků, druhý se s ním trápí celý život, a další se o něj z nevědomosti ani nepokouší.
Šest barev života
Šestice barevných stran kostky symbolizuje šest nezávislých, ale navzájem propojených aspektů života a osobnosti jedince. Mohou to být např. zdraví, krása, inteligence, zručnost, bohatství a vztahy. Čím lépe „poskládaná“ každá z těchto stran kostky je, tím víc se člověku v daném ohledu daří, a naopak. Harmonie jedné strany navíc může přímo ovlivňovat uspořádání jiné – tak není bohatství bez inteligence, zručnosti nebo krásy, krásy bez zdraví, zdraví (přinejmenším duševního) bez vztahů a často vztahů bez krásy či bohatství.
Putování životem znamená práci s jednotlivými stranami, mnohdy rozházení jedné, abychom složili jinou. Z marnivosti obětujeme zdraví pro krásu, ze sobectví vztahy pro bohatství a z naivity bohatství pro vztahy. Někdy nám dokonalost jedné strany vyváží disharmonii jiné, jako u samotářských géniů či nemocných virtuozů, jindy rány osudu zničí mladé naděje. A tak dále a tak dále…
Někdy kostka nemá správné řešení vůbec. Když ji rozebereme na dílky a znovu smontujeme, každých 11 z 12 vzniklých kostek je neřešitelných. I s takovými někteří z nás hrají, ať už k nim přišli vlastním přičiněním, či cizí vinou.
Jeden hlavolam, spousta možností
Každému je do života dána jeho vlastní kostka, pokaždé jinak sestavená. A každý s ní nakládá jinak. Někomu jsou do vínku dány tři složené strany, je zdravý jako řípa, krásný a inteligentní, takže může jen doskládat zbytek a prolétnout nástrahami života jak jestřáb. Jiný je rád, že má svoje dvě ruce, které ho jakž takž uživí, dokud mu slouží zdraví, a změny ve složení neriskuje, protože každá změna je přece k horšímu.
Možností a cest, které lze v životě projít, je nepřeberné množství. Až by se zdálo, že je jedna malá kostka a jejích 27 částí sotva může vyjádřit. Jenže opak je pravdou. Variant, jak lze Rubikovu kostku poskládat, je přibližně 43 trilionů (∼4,3×1019). Kdyby každá z nich měla svou vlastní kostku, tyto by pokryly povrch Země 275krát nebo utvořily řadu dlouhou 261 světelných let. A to v případě pouhého „poctivého“ skládání otáčením částí. Pokud bychom ji rozložili na dílky a opět přeskládali, možností je 12krát víc, přes 519 trilionů.
Půl triliardy. To už je číslo, které by se mohlo blížit bezpočtu tak rozmanitých, a přitom tak podobných životních cest, kterými se lidstvo ubírá. A pokud ne, zkusme to přepočítat se složitější kostkou.
Přečteno 620krát.
