Čas od času se v televizních soutěžích dozvíte správnou odpověď, která je minimálně diskutabilní. Co je ale horší, je uznaná špatná odpověď nebo zcela chybně položená otázka.
Diskutabilní byla třeba odpověď na otázku týkající se nejvyšší hory Evropy, jak svého času dvakrát zazněla v soutěži Taxík. Jednou byl správně Mt. Blanc, zanedlouho kavkazský Elbrus. Je to věc názoru, můj je ale ten, že Evropa je světadíl jen pro svůj historický význam, ne geograficky, takže i nejvyšší hora by tomu měla odpovídat – Kavkaz skutečně nemá s evropskou kulturou nic moc společného. Tvůrcům pořadu ale těžko něco zazlívat, snad jen to, že měli uznat obě odpovědi hned, ne jednou tu a podruhé jinou.
Ale teď už k tomu, co není ani diskutabilní, ale jednoduše špatně. Na jedné z nounejmáckých tuzemských televizních stanic jsem náhodou narazil na jinak neurážlivě vypadající soutěž Ostře sledovaný vlak, v níž však zazněly dva naprosto kardinální nesmysly. A ke všemu přímo po sobě.
Otázka: Který chemický prvek má značku O2?
Uznaná odpověď: Kyslík.
Správná odpověď: Žádný.
Ne, kyslík to není, protože O2 není prvek. Značka kyslíku je jen O. O2 už v periodické tabulce nenajdete, protože to je značka jedné z molekul, které atomy kyslíku tvoří! Kdyby O2 byl prvek, co by pak bylo O3? Jiný prvek? A zápis O2 + O → O3 by pak znamenal co? Nukleární fúzi? Obyčejný vznik molekuly ozónu by to asi nebyl.
Otázka: Co je to součin?
Uznaná odpověď: Násobení.
Správná odpověď: Výsledek násobení.
Již malé děti se učí trojice názvů pro sčítání (sčítanec – sčítanec – součet), odčítání (menšenec – menšitel – rozdíl), dělení (dělenec – dělitel – podíl) a pro násobení (činitel – činitel – součin). Každý prcek se dozví, že první dvě jména patří tomu, s čím se počítá, a třetí je název výsledku. Říct tedy, že součin je násobení, dává asi takový smysl jako tvrdit, že výsledek je příklad.
Napadají mě jen dvě vysvětlení pro to, co jsem v Ostře sledovaném vlaku spatřil. Buď začínají někteří jedinci mluvit vskutku orwellovským newspeakem (vzpomeňme si na výroky typu „válka je mír“), nebo šlo o projev už neomluvitelného diletantismu, neznalosti učiva základní školy (!) lidmi, kteří z něj chtějí někoho veřejně zkoušet. Těžko říct, čeho se bát víc.
Přečteno 1264krát.
