Toaletní luxus

I když se v ži­vo­tě často ne­u­brá­ní­me dojmu, že veš­ke­rá naše snaha končí v hajzlu, že nej­lep­ší by bylo se na to na všech­no vy­srat a že i ten to­a­let­ní papír je úplně na hovno, je to právě vy­tří­be­nost sa­ni­tár­ních tech­no­lo­gií, která dělá svět o mnoho sne­si­tel­něj­ším a která je pro nás na­to­lik sa­mo­zřej­má, všed­ní a ko­mu­ni­kač­ně za­po­vě­ze­ná, že ni­ko­ho téma, které by mohlo tvo­řit obsah Úvahy o hovně, ani ne­na­pad­ne, natož aby ho roz­pra­co­vá­val. Přes­to…

Všich­ni jsou si v hovně rovni, jak pra­vil kla­sik, dr­ti­vá vět­ši­na lid­ské čin­nos­ti končí dříve či poz­dě­ji právě tím, a pokud někdo není zlatá rybka, jíž její mi­mo­děk za­chrán­ce ot­rá­ve­ně řekl „neser“ a jež po třech dnech prask­la, tak je i ak­tiv­ním pro­du­cen­tem, proto je na­mís­tě se tro­chu po­za­sta­vit a uvě­do­mit si, v jakém po­hod­lí se může takřka každý z nás všed­ních „zá­pad­ních“ lidí kaž­do­den­ně vy­srat.

Po Zemi cho­di­ly a chodí mi­li­ar­dy lidí bez vě­do­mí o exis­ten­ci toho, čemu ří­ká­me spla­cho­va­cí zá­chod. Bez něj musí lidi lec­kam jinam a sotva si u toho někdo po­pis­ku­je, čte ča­so­pis nebo hraje Angry Birds. Na hnoji, v ka­di­bud­ce, na tu­rec­kém zá­cho­dě, někde, kde je písek, kte­rým se to pak za­sy­pe, nebo v lese s lo­pu­chem se s tím nikdo takří­ka­jíc ne­se­re, udělá, co je po­tře­ba, a rych­le pryč. O up­gra­dech, vy­hří­va­né pod­la­ze, která za­jis­tí, aby uži­va­te­le ne­zábly nohy, jem­ném tří­vrst­vém pa­pí­ře, neřku-li přímo bi­de­tu, umy­va­dle na dosah ruky a ne­pře­ber­ném množ­ství vše­li­jak vo­ní­cích odé­re­li­mi­ná­to­rů se ne­sni­lo ni­ko­mu do sklon­ku 2. ti­sí­ci­le­tí na­še­ho le­to­poč­tu a mnoha lidem ani potom.

Jest­li si někdy bu­de­te říkat, že se z pro­blé­mů kolem sebe nej­spíš brzy po­se­re­te, nech­te se utě­šit tím, že aspoň to vám bude v dneš­ní době v ma­xi­mál­ní možné míře zpří­jem­ně­no =)

Text byl vy­tla­čen po­dob­ně jako román Na cestě – na elek­tro­nic­ký hajzl­pa­pír.
Až se zved­ne­te, splách­ně­te co­o­kies a umyj­te si ruce.

1. Pokud vás právě pře­čte­né po­hor­šo­va­lo svou vul­gár­nos­tí, tak sorry, s po­li­tic­kou ani žád­nou jinou spo­le­čen­skou ko­rekt­nos­tí ne­tan­čím.
2. Pře­pa­dá­va­ly-li vás zá­chva­ty smí­chu, měli byste se za­mys­let, jest­li nemá váš smysl pro humor stej­nou kva­li­tu jako to, čemu se smě­je­te.
3. Pakli­že vás řádky výše při­mě­ly k za­myš­le­ní a vzdá­ní holdu vy­ná­lez­cům a vy­lep­šo­va­te­lům hy­gi­e­nic­kých za­ří­ze­ní, je­jich účel byl spl­něn.

Pře­čte­no 1063­krát.