Strom světa Yggdrasil a severská symbolika

Pro následující esej týkající se kultury Vikingů jsem vybral téma mytického stromu světa, jemuž seveřané říkali Yggdrasil. Mytologie měla pro pohanské národy zásadní význam, stejný, jaký měla později církevní věrouka a jaký má pro nás dnes vědecká metoda. Esej strukturuji podle čísel, jež se vážou k Yggdrasilu, popisuji jejich symbolické významy a ukazuji na podobnosti severské symboliky a symboliky jiných kultur.

Jednička

Yggdrasil jako symbol vesmíru a věčnosti tvoří spojnici mezi světy a váže k sobě všechny dílčí aspekty severské mytologie do jednoho celku.

Dvojka

Severská mytologie, stejně jako další symbolické systémy, odráží naše vnímání reality, jež se zakládá na všudypřítomné dualitě, na rozlišování dobra a zla a tak podobně. Na Yggdrasilu tak jako protiklady vystupují dvě zvířata, orel Vidofnir a drak Nídhögg, z nichž první sídlí na vrcholu stromu a druhý u jednoho z kořenů. Mezi nimi jako symbol sváru a neustálé dynamiky pobíhá veverka Ratatosk. Soubojem dualit je i severský mýtus o Ragnaröku, o poslední bitvě dobra a zla, na jejímž konci přežije z lidí jen jeden pár, který se ukryje v Yggdrasilu.

Trojka

Kořeny stromu světa sahají ke třem pramenům – prameni osudu, moudrosti a prameni všech řek. Pramen moudrosti hlídá rádce bohů Mími a pramen všech řek stráží drak Nídhögg. U pramene osudu dlí tři nižší ženské bohyně, dísy, jež symbolizují minulost, současnost a budoucnost, zalévají kořen Yggdrasilu a tkají pavučinu osudu. Na základě toho je můžeme ztotožnit s našimi sudičkami. Mohli bychom říci i to, že tři dísy vyjadřují i esoterické tvrzení, že časová linie je iluzorní avše se děje souběžně – minulost, současnost i budoucnost spolu sedí na jednom místě, u pramene osudu, a dohromady tvoří spletitou síť událostí, u níž neznáme začátku ani konce.

Čtyřka

Číslo čtyři u Yggdrasilu zosobňují čtyři jeleni, kteří okusují větve a kůru stromu. Nabízí se toho řada, s čím by bylo možno v přírodě čtyřku spojit – s ročními obdobími, fázemi Měsíce nebo čtyřmi živly. Ovšem podle islandského archeologa Finnura Magnússona se symbolika čtyř jelenů váže ke světovým stranám a ke čtyřem typům větru. Argumentuje tím, že jména dvou jelenů (Dáinn a Dvalinn) jsou též jména dvou skřítků a že skřítkové jsou v severské mytologii těmi, kdo ovládá vítr.

Vzhledem k tomu, jak význačnou roli hrálo v historii Vikingů mořeplavectví, je výsadní role světových stran a větru v mytologii poměrně přijatelná. Navíc není ani ojedinělá. Řekové byli taktéž velice zdatní mořeplavci a z jejich mytologie jsou známi tzv. Anemoi, čtyři bohové větru, z nichž každému je přisouzena jedna světová strana.

Devítka

Yggdrasil spojuje devět bájných světů, světy nízké, jako např. říši mrtvých, Helheim, které jsou u kořene stromu, světy vyšší, např. sídlo bohů, Ásgard, jež se nachází v koruně stromu, a také prostřední svět, sídlo lidí, Midgard. Tato část mytologie je velice podobná křesťanskému chápání vesmíru, jež zná Nebe, Peklo a Zemi mezi nimi.

Název říše mrtvých připomíná výraz pro peklo v dnešních germánských jazycích (hell v angličtině nebo die Hölle v němčině). Dokonce i vnímání Helheimu mohlo být u Vikingů podobné jako vnímání Pekla křesťany – je nehostinný, není z něj úniku a nebylo poctou se tam po smrti dostat, ba naopak. Každý toužil po místě ve Valhalle v Ásgardu, ve vikinském Ráji. Jen podmínky „přijetí“ do Valhally a do Ráje se značně lišily. Zatímco křesťanství slibuje Ráj všem chudým a ublíženým, jimž se na Zemi nedostávalo, Vikingové si museli své místo ve Valhalle zasloužit hrdinstvím v boji.

Se symbolickou devítkou je spojen další důležitý mýtus, a sice ten, který vypráví o oběti boha Ódina, který devět dní a nocí visel na Yggdrasilu probodnutý oštěpem, aby odhalil tajemství moudrosti a dal lidem runy. Vyvinutí písma má pro lidské znalosti a celou kulturu možná ten nejzásadnější význam, není proto divu, že bylo chápáno jako dar bohů. Nejde o jediný takový příběh – například staří Egypťané vděčili za své písmo i vědění Thovtovi, bohu moudrosti.

Nekonečno

Plynutí času není nutno vnímat pouze lineárně, od minulosti k budoucnosti, jak jsme zvyklí, ale také cyklicky. Vyjdeme z toho, že všude kolem v přírodě se vše řídí cykly. Pravděpodobně tak chápali čas Vikingové, protože i „konec světa“, jak se též nazývá již zmíněná bitva Ragnarök, není definitivním koncem, pouze uzavřením kruhu a začátkem nového období.

Na začátku Ragnaröku se z moře vyplazí had Midgardsormr, jenž je dalším a vskutku nezaměnitelným symbolem nekonečna. Je tak velký, že obepíná celý Midgard a zakusuje se do vlastního ocasu. Jedná se o týž symbol, jakým je had Uroboros, jehož jméno pochází z řečtiny a znamená „požírač ocasu“. Ten je zobrazován někdy jako had, jindy jako drak a je asi nejznámějším znázorněním nekonečna, poněvadž někdy se objevuje stočený do tvaru ležaté osmičky.

Podle Davida Talbotta znaly Urobora staré kultury z celého světa; nalezen byl v Egyptě, Indii, Číně, dnešním Mexiku i na Aljašce. Lze říci, že Midgardsormr je jedním z mnoha vyjádření něčeho zcela univerzálního, co ve své době znali lidé z celého světa a vnímali to velice podobně. Jinak by se symbol hada požírajícího svůj ocas nikdy tak nerozšířil. Tím celosvětově známým jevem je dozajista všudypřítomný a věčný cyklus zrození a zániku.

Závěr

Je toho mnoho, co by se dalo napsat o všech devíti světech, jejich obyvatelích a jejich vztazích, avšak mým cílem nebylo dopodrobna popsat severskou mytologii. Snažil jsem se vybrat jen nejdůležitější symboly a na nich jsem ukázal to, jak Vikingové nejspíš chápali něco podstaty světa kolem sebe, i to, že podobné představy a obrazná vyjádření jsou univerzální a objevují se i v jiných kulturách.

Přečteno 2842krát.

Davaj hodnocení ↴
[Celkem: 11 Průměr: 4.6]

Komentářů k „Strom světa Yggdrasil a severská symbolika“: 3

  1. Měl bych dotaz, předem se omlouvám, pokud bude mimo mísu. Píšete, že Ragnarök není definitivním koncem – jak je to s těmi, kteří v něm bojovali? Jelikož pobyt ve Vallhale byl pro germány posmrtným životem, co se s těmito „zemřelými“ stalo po Ragnaröku? Znamenalo to pro ně definitivní zánik (tedy koncept, že duše je smrtelná a po Ragnaröku zemře), nebo je čekalo nějaké znovuzrození či jiný ekvivalent? To samé s bohy a monstry, která při Ragnaröku padla?
    Předem děkuji.

    1. Zajímavá a náročná otázka. V Eddě se prý píše o tom, že každý bude napříč věky žít v některém ze světů. A že i po Ragnaröku má existovat spousta míst k žití. Například nebeská hala Brimir plná dobrého pití nebo Sindri, hala z červeného zlata, v níž budou žít dobří a čestní, ale také Hvergelmir, místo u jednoho ze tří pramenů, kde sídlí drak Nídhögg a mučí těla zemřelých. Řekl bych tedy, že kdo při Ragnaröku zemře, zcela nezanikne, ale spíš odejde zase do jiného světa.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tento web používá antispamový nástroj Akismet. Přečtěte si, jak se data komentářů zpracovávají.