Začal jsem uvažovat o tématu úvahy. A nic mě nenapadalo. Vlastně mě nikdy nic nenapadlo. Může totiž člověka jen tak zbůhdarma napadnout nic? Existuje nic? A jak by takové nic vypadalo? Jak bychom ho popsali? Je malé, velké, červené nebo bleděmodré s růžovými putníky či pruhy? Je to kapalina, plyn, nebo snad něco pevného? Je to vůbec něco? Ovšemže ne, není to nic. Vlastně je to nic, bavíme se přece o ničem.
Každou chvíli slyšíme, že člověk mluví o ničem, že film, divadelní hra nebo román byly o ničem, ale ony jsou vpravdě o něčem. Nikdy nikdo nenatočil film o ničem a marně bychom rozjímali nad tím, jak by takový kinematografický počin mohl vypadat. Objevilo by se před námi akorát černé plátno? A odkdy je čerň synonymum pro nic? Černá je černá a vždy černou bude, ať se budeme dívat na detailní záběr kousku uhlí nebo na tři černochy v tunelu. Nebo je to bílá? Kdepak, klidně bychom se nevědomky mohli dívat na zasněženou pustinu nebo dokonale vypranou košili z reklamy na prací prášek.
Problém tzv. filmu o ničem tkví jinde, a to v sympatiích, které k němu chováme. Je to film, kde nás jen zápletka dostatečně nezaujala, nebo jsme dosti často spíš nepochopili její poselství, což má za následek, že ji hned negujeme, protože se nám nelíbí a byli bychom spokojenější, kdyby neexistovala vůbec. Naše přání však nejsou směrodatnou veličinou k určení rozdílu mezi něčím a ničím. Něco tu tedy vždycky bude, vždy budeme něco mít. I chudák má něco, když vám poví, že nemá nic. I slepec v jistém smyslu něco vidí, protože nevidí nic. Jednoduše kde nic není, tam je něco.
Něco je všudypřítomné, obklopuje nás dnes a denně, proudí nám v žilách a bude mezi námi až do konce našich dnů i dlouho potom. Pořád něco máme a pořád se za něčím honíme, abychom si nakonec uvědomili, že jsme ničeho nedosáhli a že nic nemáme. Možná, až se začneme honit za ničím, dosáhneme něčeho a možná to něco bude ve skutečnosti nic. Vždyť i stav naprosté blaženosti, čili nirvána, je ve svém pravém buddhistickém výkladu stav nebytí. Třeba je to právě ten okamžik, kdy dosáhneme ničeho a kdy zjistíme, že nic je vlastně všechno, co potřebujeme…
Přečteno 2176krát.
Jak říká Buddha – je něco nezrozeného, nesloženého, nepočatého a kdyby toto nebylo, nebylo by ani zrozené, složené a počaté. Takže ono je to vlastně pořád Jedno – jenže z jiné strany.
Krásná úvaha, inspirující…
Souhlasím. Ale úplně stejně by se to dalo vysvětlit teorií všejednoty, ale to nechám na jindy 😀
Pěkný článek o Ničem.