Raz za čas se neopanuju a chvíli si pročítám diskuze na zpravodajských serverech a fejsbucích nebo hodím okem po „vašich názorech“ v interaktivních pořadech typu Máte slovo nebo Hyde Park (dnes 90′ ČT24). A zcela pochopitelně mi během chvilky spadne brada a zvedne se krevní tlak, protože nesmyslnost toho, co jsou lidi schopní vypustit, skutečně nezná mezí. Na základě toho jsem došel k přesvědčení, že slovo by tak lehce k mání být nemělo.
Štítek: My z Anthropie
Dvoutuctový podvod
Jestli mně něco z dnešní výpočetní techniky dokáže pokaždé spolehlivě zvednout mandle, tak to jsou slovní čachry s diskovou kapacitou. Výrobci a prodejci paměťových zařízení používají desítkovou definici předpon násobných jednotek, zatímco ve všech ostatních případech se počítá s dvojkovou. Každý kilobajt diskové paměti je tak vlastně “podvážen” o 24 bajtů. A že je to ve výsledku nějakých bajtů.
Vztahouši, svatbouši a jiní patetici
Po celkem bezesvatbovém čtvrtstoletí jsem se dostal do fáze, kdy se moji známí začali ženit a vdávat a pořizovat si mrňata. To by samo o sobě nebylo nic komentováníhodného, u lidí 20+, 30+ je to běžná praxe. Nad čím mi ale zůstává rozum stát, je patos a exhibicionismus s tím spojený. I když si to leckdo neuvědomuje, rodina je věc soukromá a všem nezúčastněným kompletně u řiti.