Sledování televizních seriálů či filmových „polylogií“ po několika dílech naráz za sebou, pro něž se v angličtině ujal termín binge-watching (dosl. nezřízené sledování), se považuje za fenomén až poslední doby. Běžně totiž nebylo dříve možné, neboť televize všechny seriály tradičně servírují zpravidla jednou nebo dvakrát týdně po jednotlivých dílech. Přestože technologicky je binge-watching možný už od příchodu prvních videopřehrávačů a rekordérů, do širokého povědomí se dostal až s internetovými streamovacími službami jako Netflix, které nové seriálové řady zveřejňují třeba celé naráz. Jenže přesto, že jde o úplně jinou, novou vysílací strategii, pokud jde o diváka a jeho přirozenou psychologii, je možnost binge-watchingu a celý koncept VoD (video na přání) naopak jen návrat ke kořenům.
Štítek: Mediální chámové
Ke krizi mediální důvěry
Trochu v souvislosti s předchozím textem Rržubu jsem se zamýšlel nad dalším jevem, který v současnosti nemile ošívá světem informací. Je to stoupající nedůvěra k zavedeným médiím a zároveň rostoucí vliv alternativních médií prezentujících tzv. alternativní fakta. Nehodlám protežovat ani jednu ze stran, spíš bych rád zdůvodnil, proč mě nastalá situace vůbec nepřekvapuje.
Rržubu aneb Nemáte slovo!
Raz za čas se neopanuju a chvíli si pročítám diskuze na zpravodajských serverech a fejsbucích nebo hodím okem po „vašich názorech“ v interaktivních pořadech typu Máte slovo nebo Hyde Park (dnes 90′ ČT24). A zcela pochopitelně mi během chvilky spadne brada a zvedne se krevní tlak, protože nesmyslnost toho, co jsou lidi schopní vypustit, skutečně nezná mezí. Na základě toho jsem došel k přesvědčení, že slovo by tak lehce k mání být nemělo.