Trpím celou řadou deformací. Co je horší, jsem si jich naprosto vědom. A co je úplně nejhorší, nikdy s jistotou nevyloučím, že by se mi někdy nějaká z těch deformací mohla nakonec stát užitečnou. Jako třeba ta, že chorobně píšu „perexy“ jako prostě heslovité podtitulky. To je zrovna jeden z těch někdy užitečných, leč v zásadě otřesných návyků.
Rubrika: Vie di Paan
Neobyčejný příběh ordinérní prkenice
Přestože se drtivá většina životně důležitých událostí děje v úterý nebo je s úterkem nějak elementárně spojená, což je naprosto nevysvětlitelný a neprokazatelný jev, tahle událost je výjimkou – stala se ve čtvrtek a jakákoli souvislost s kterýmkoli úterkem není známá.
Životaprudiči
Pozdní odpoledne dlouhého dne. Pátá hodina cesty autobusem se už už chystá odbít a změkčující se světlo končícího parného dne vyzývá k uvelebení se v sedačce do pozice cestujícího spáče. Tok myšlenek se delší dobu zpomaluje a jedny z posledních, které přicházejí na mysl jen krátký okamžik předtím, než tělo dočasně vypoví službu, přepínajíc se do pozice „stand by“, se týkají akorát toho, co si dát či nedat k večeři.