Ingress – jak jsem začal a přestal hrát

Nedávno jsem pokukoval po nějaké zajímavé mobilní hře na bázi rozšířené reality. Objevil jsem Ingress. Zaujala mě a začal jsem jí věnovat pravidelně alespoň pár minut denně. Po necelých dvou měsících jsem se však dostal do fáze, kdy mě kvůli hráčům i sobě samotné přestala bavit. Není fér, dá se příliš snadno hacknout, a být na čerstvém vzduchu je tak nejhorší cesta, jak v ní dojít úspěchu.

Zhruba čtyřicet dní jsem hrál Ingress poctivě, chodil na procházky, hackoval a obsazoval portály, spojoval je a tvořil kontrolní pole. Jsa člověkem, který odmítá kvůli blbosti jezdit po světě a utrácet za naftu, jsem se pohyboval víceméně jen v okruhu několika kilometrů. Hraním jsem si ale příležitostně zpříjemnil třeba i víkend v Mikulově. Můj nejdelší spoj mezi portály měřil pár kilometrů a byl jsem vedle sebe, když jsem mohl dotvořit jedním klikem meziměstské pole, za něž jsem dostal asi 250 MU. Cíle hry, např. hackutí až 30 tisíc unikátních portálů a získání řádově stovek tisíc MU, jsem ani nedoufal, že vůbec budu mít někdy šanci splnit. Ale bylo mi to jedno.

Nikdo mi herní strategie nevysvětlil, na všechno jsem si přišel sám. Jak efektivně hackovat, obsazovat, spojovat. A taky že nejlepší způsob, jak obsadit město, je spojit portály v okolních vesnicích, kam málokdo jezdí. Než jsem to ale zkusil udělat, předběhla mě partička tří nabušených týpků z nepřátelské frakce, kteří portály osadili tím nejlepším, co znám, a udělali je pro mě nezničitelnými. No nic, zkusím sehnat spoluhráče a společnými silami to napravíme, říkal jsem si.

Ještě před jakoukoli akcí mi náhodně přišel do hlavy nápad, jak všechno oblbnout. Stačilo využít emulátoru Androidu pro PC a vedle Ingress nainstalovat i jeden z mnoha generátorů falešných zeměpisných souřadnic. Ačkoli je v Ingress implementována ochrana proti simulovanému GPS, hrubě nedostačuje. Uživatel se středně pokročilou znalostí počítačů a psané angličtiny najde efektivní způsob, jak ochranu obejít, během několika minut.

Nebýt tří protihráčů, kteří mi zkazili hru ve městě a motivovali mě podvádět, dál bych v Ingress vesele troškařil. Měl jsem ale motivaci jejich velké kontrolní pole zničit a nahradit ho svým, tím spíš, když byla šance, že nebudu muset nikam jezdit. Tak jsem to udělal. Během jednoho dne se mi podařilo „procestovat“ půlku okresu, obsadit a pospojovat skoro desítku portálů. Stačilo si hlídat, abych se neobjevil na vzdáleném místě podezřele moc brzy. Toť vše.

Bez problému jsem se dostal z JH několikrát do Lodhéřova, Doňova, Dolního Žďáru, Lásenice, Jarošova, Nové Včelnice, Nové Bystřice, pak i za hranice do Rakouska a zpátky do českého Kláštera, napadnul, obsadil a vzájemně pospojoval místní portály, aniž bych vyvolal podezření. Stal jsem se fakticky herním polobohem, simulovaným Haroldem Finchem, který se mohl v rozumném čase objevit virtuálně kdekoli. A vzhledem k tomu, že jsou na světové mapě Ingress vidět spoje napříč Arabským poloostrovem nebo přes celou Amazonii, jistě jsem nebyl zdaleka jediným. Hra pro mě tak po vlně euforie a zvoláních „ono to fakt funguje“ začala ztrácet kouzlo i význam.

Zelené trojúhelníky a dva spoje z rakouského pohraničí byly vytvořeny pomocí simulovaných souřadnic.

Na závěr jsem zkusil ještě jednu věc. Podíval jsem se, jestli jsou nějaké portály třeba i na takových místech na mapě, jako je Severní Korea. A jsou. Sice jich je asi jen deset a jsou jen v Pchjongjangu, ale díky nim se můžete podívat na maličké fotky místních pamětihodností. Mimochodem by mě zajímalo, kdo ta místa vyfotil a vytvořil tam portály. A jestli jsou vůbec autentické. Severokorejci asi moc přístup k mobilním telefonům, natož internetu a androidím aplikacím mít nebudou. A protože nehrozí, že by zrovna tam někdo na vaše portály zaútočil, rozhodl jsem se, že hlavní město Severní Koreje zkusím „obsadit“, a „teleportoval“ jsem se tam. Přesun na opačnou stranu světa se ale hře už nelíbil a očekávaně, okamžitě a pravděpodobně nenávratně mě zablokovala.

I kdyby bylo zablokování pouze dočasné, vracet se k Ingress už neplánuju. Ve světle nedávných zkušeností mi připadá lítání po venku s mobilem v ruce mnohonásobně malichernější než předtím. Pokud chci jít ven nebo se někam zajet podívat, udělám to i bez telefonu a bez toho, abych Googlu odesílal data o svém pohybu. Jestliže chci hru, v níž můžu vyhrávat a zůstat při tom sedět na zadku, budu hrát kteroukoli jinou. A když to chci zkombinovat a nenechat si někým kazit zábavu, zkusím třeba geocaching. Ostatním doporučuju totéž.

Recept na polobožský mód v Ingress:

Emulátor Androidu – Bluestacks (rooted)
Generátor souřadnic – Location Spoofer od LSDroid
Manipulátor se systémovými aplikacemi – /system/app mover od j4velin

Nainstalujeme generátor souřadnic a přesuneme mezi systémové aplikace. Není pak nutno povolovat v nastavení OS možnost simulovat GPS, kterou Ingress požaduje vypnutou, a systém si tak myslí, že podvržené souřadnice jsou skutečné. V generátoru pomocí mapy vybereme libovolné místo a před započnutím „spoofingu“ lokality zaškrtneme i volbu „spoof GPS“. Spustíme Ingress a objevíme se na požadované pozici. Pokud herní skener nefunguje, jak má, pomocí změny souřadnic „popojdeme“ o pár metrů. Dřív nebo později začne fungovat.

Teď můžeme svobodně hackovat portály, útočit na ně, vytvářet spoje, zkrátka cokoli. Pokud chceme k jinému blízkému portálu, postupně měníme souřadnice a simulujeme chůzi. Jestliže chceme do sousední obce, hru vypneme, nastavíme příslušné souřadnice a počkáme zhruba tak dlouho, jak dlouho by nám trvalo tam dojet. Na nové pozici a všech dalších celý proces opakujeme, pokud jsme opatrní, libovolně dlouho, dokud nás to nepřestane bavit.

Recept používejte, chcete-li, sdílejte, chcete-li, odsuzujte, chcete-li. Odhalení a využívání této slabiny je podle mě v kontextu hry absolutní dobro. Čím víc se o ní ví, tím spíš bude někdy odstraněna, čím víc hráčů ji využívá, tím je hra férovější a ekonomičtější a tím míň relevantních dat o pohybu lidí Google má. Tak směle do toho, agenti všech zemí a obou frakcí.

Přečteno 4572krát.