První apríl, v angličtině All Fools’ Day, tedy Den všech bláznů, je tradicí už z dob středověku a všichni dobře vědí, že je to den, kdy lidi rádi vymýšlejí různé kejkle a dělají si ze sebe srandu. Jenže kouzlo Dne bláznů nemusí tkvět jen v chuti přijít s nějakou šíleností a nachytat na ni důvěřivce v okolí. Podstata bláznovství je taky trochu jiná, než by se mohlo myslet.
Autor: Pán
Žánrové priority
Před pár měsíci jsem zaslechl duchaplnou větu jednoho myslitele, znalce umění a vyhlášeného kritika (všechno míněno s dávkou sarkasmu, pozn. pro S. Coopery), že žánr sci-fi je jedním z nejhorších, jehož jedinou konkurencí je porno. Musel jsem se nad tím výplodem pohrdavě zasmát, odmítl jsem ho jako každou krátkozrakou hovadinu, co někdo vypustí, ale musím říct, že mě až vyděsila úroveň, jíž lidská omezenost umí i v případě někoho intelektuálně činného dosáhnout.
Nejsem nikde organizován
Titul následující úvahy pochází ze třetího filmu o básníku Štěpánovi, kterému malíř Rudolf Hrušínský st. na jeho otázku, proč maluje zámek tak, jak ho maluje, odpovídá, že není nikde organizován, a proto si může malovat, co chce a jak chce. Básnickou trilogii, později rozšířenou v tetralogii a nakonec v pentalogii, jsem viděl mnohokrát a je do ní promítnuto mnoho životních postojů a pravd, ale jen s tímto jsem se opravdu ztotožnil.