Den bláznů

První apríl, v angličtině All Fools’ Day, tedy Den všech bláznů, je tradicí už z dob středověku a všichni dobře vědí, že je to den, kdy lidi rádi vymýšlejí různé kejkle a dělají si ze sebe srandu. Jenže kouzlo Dne bláznů nemusí tkvět jen v chuti přijít s nějakou šíleností a nachytat na ni důvěřivce v okolí. Podstata bláznovství je taky trochu jiná, než by se mohlo myslet.

Blázen je někdo, koho okolí chápe jako méněcenného, často nesvéprávného, člověka s pokrouceným pohledem na okolí, někoho, kdo nemá pojem o světě, natož nějakou úroveň. Blázen je dvorní šašek, nikdo ho nebere vážně a nechová k němu úctu. Není ale blbec, právě naopak. Blázen jen odmítá majestátnost a váženost, zesměšňuje všechno včetně sebe, ale vždy naprosto pravdivě. Jen on může říkat pravdu všem a v celé její nahotě. Symbolická nahota je bláznovou přirozeností, proto bývá na starých zobrazeních polonahý, s odhaleným přirozením. Díky svojí neváženosti a naprosté upřímnosti bylo tolik bláznů, dvorních šašků, vždy nablízku králům. Blázen je jediný, kdo se postaví vládci a ukáže mu jeho pošetilost, aniž by ho připravil o důstojnost. Je královým svědomím, mudrcem s tváří pomatence.

První duben je svátek všech bláznů, den, kdy si každý může dovolit říct světu třeba i nepříjemnou pravdu, vyzkoušet si reakci a pak vše smazat zvoláním “Apríl!”. Den bláznů je, byl nebo by mohl být dnem, kdy nikdo nemusí lhát, velkým svátkem upřímnosti.

Přečteno 1455krát.