Jestli mi na diskuzích o minulém režimu něco opravdu leze krkem, je to argumentace jeho obhájců, která celou problematiku posměšně redukuje na tehdy zavřené hranice a nedostatek banánů. Takové lidi nejenže považuju za nehodné se diskuze vůbec účastnit, ale podezřívám je i z něčeho horšího než jen ignorantství.
Štítek: My z Anthropie
Sluníčko, teplíčko… peklíčko
Horko. Jedna z mála věcí, která nejde jen tak vypnout. Pokud se ovšem nejedná o Rudé horko, které můžete vypnout už jen proto, že v něm Rusa hraje Rakušan a Američana Albánec. Všechna ostatní musíte nějak snést. A v tom je právě háček. Horka panují v dnešní době čím dál nesnesitelnější, boj proti nim je stále neefektivnější a na náladě nepřidají ani všudypřítomní šílenci, kteří si v tropech ještě bezostyšně libují.
Zločin a domluva
Zase jsem jednou žasnul nad dnešními trendy ve výchově. Využívajíce prvních teplých jarních dnů jsme si totiž zašli na Petřín a do Angelata na zmrzku, se kterou jsme popošli na korzo nad ulicí. Spokojeně jsme si seděli na lavičce, olizovali mraženou manu, kochali se kvítky v rozpuku a žvanili o blbostech. Nikdo nikam nespěchal, jen opeření Emilové nám drze pošilhávali po kornoutech a ozobávali zem v bláhové naději, že na ní najdou něco k snědku. Páteční idylu ale narušuje situace kolem asi tříleté holky, šinoucí si to kolem záhonku s tulipány. Jeden se jí totiž zalíbil natolik, že si ho bez skrupulí utrhla.