Zkusit vytočit veřejné činitele lze například parkováním na jejich místě, nebo radši dvou, pro což se rozhodli civilové z Vysočiny. Měšťáci, kteří byli povoláni k řešení situace, svým kolegům z OŘ PČR, pro něž je parkoviště vyhrazeno, obutím auta moc nepomohli. Parkující rodinka totiž všem vypálila rybník, nežadonivši o zutí, nýbrž sebravši se a odkráčivši… nejspíš na nádraží.
Rubrika: Vie di Paan
Nejsem nikde organizován
Titul následující úvahy pochází ze třetího filmu o básníku Štěpánovi, kterému malíř Rudolf Hrušínský st. na jeho otázku, proč maluje zámek tak, jak ho maluje, odpovídá, že není nikde organizován, a proto si může malovat, co chce a jak chce. Básnickou trilogii, později rozšířenou v tetralogii a nakonec v pentalogii, jsem viděl mnohokrát a je do ní promítnuto mnoho životních postojů a pravd, ale jen s tímto jsem se opravdu ztotožnil.
Četař a blbec
Většina lidí, které za život potkáte, jsou jen do ztracena hledící kolemjdoucí nebo spolucestující, kteří si vás prohlédnou jen zběžně, a to nejhorší, co od nich můžete čekat, je, že se o vás v tlačenici otřou. O něco otravnější jsou případy, kdy si vás vyhlídne pouliční prodavač nebo chudák žurnalista, který musí v terénu zapisovat vaše oduševnělé odpovědi na anketní otázky (pro něj je to nepoměrně větší otrava než pro respondenta); ale taková je někdy práce a s přimhouřením oka to přežijeme. Nepochopitelné je pro mě ale to, když se jeden obyčejný kolemjdoucí zničehonic vetře k druhému a chce s ním navázat zcela bezduchý rozhovor. Modelový případ jsem měl možnost asi před dvěma týdny pozorovat.