Velikonoce se, jak známo, slaví vždy po prvním jarním úplňku. A i když stovky let křesťanství a hlavně několik desítek let konzumu dokázalo z Velikonoc udělat prázdný pojem skýtající akorát tak trapnou oslavu alkoholu, násilí na děvčatech či obcházení cizích lidí za účelem loudit na jedné straně a velkolepých mší a dalších slavností na počest legendárního zmrtvýchvstání Páně, které se dost pravděpodobně (jestli vůbec) konalo úplně někdy jindy, stejně jako se Kristus údajně narodil v až březnu (třeba taky proto je jeho symbolem ryba, protože většině března vládne znamení Ryb), na straně druhé, původní pohanský duch přesto stále někde přežívá a my nad ním můžeme přemítat.
Rubrika: Phil og Sophia
Úvaha o ledasčem
Chceme-li v dějinách naší společnosti najít nějakou spojnici mezi dávným a dnešním, najdeme asi jedinou. Je to lidská touha vlastnit a panovat, která nás nejednou donutila zneužít i původně nenásilné a v pravém smyslu demokratické myšlenky. Tím začneme a budeme na to poukazovat i později, při subjektivním výkladu několika starozákonních příběhů a náboženských tvrzení. Celá úvaha by se měla snažit o širokospektrální rozbor lidské etiky a politiky a nabídnout neotřelé možnosti pro zodpovězení dávných otázek, proč tu jsme a co tu děláme.
Vyfukování cigaretového kouře do vody
Měli alchymisté smysl pro humor? Řekl bych bych, že ano. Ať byla či je alchymie jakákoli, rozhodně dokázala a stále dovede zaujmout, zabavit a podnítit fantazii mnoha lidí. Nesčetné narážky, indicie, symboly, mýty, šifry, přirovnání a další nitky mají budoucího Adepta velmi záživnou formou dovést k něčemu, co ve skutečnosti, jak praví Basil Valentinus, Fulcanelli nebo jiný z mistrů, „je pouze dětská hra a ženská práce.“