Blog | korekce | překlady
Koukal v noci na nebe,
hledaje tam sám sebe.
Viděl jenom pár bodů,
ty přec nevystihnou podobu.
Hnus, křivý tvar a samá hrana,
velká pokouší se o něj strana!
Kdo viděl v tomto medvěda?
Co bylo to za pavěda?
Snad neměl úcty ani špetku,
když dával jméno tomu zmetku?
Prý Velký medvěd, ani nápad!
Tady nezůstaňte tápat,
křivky má on jenom ladné,
kožich huňatý, oči hladné
a to hlavně po medu
Nevěříte? Já vás k němu zavedu.
Špinavý flek. Viděl někdy někdo čistý?
Řekl bych, že ne, to je jednou jistý.
Leda čistou část na špinavým podkladě.
Co je pak ta špína, je celkem nasnadě.
Čistá bývá většina a špinavej ten flek.
Jenže když je všechno zaprasený, pak bych řek,
že čistej se stal špínou nezvanou.
V Brně jednou ve středu
z fakulty ubytovat se jdu.
Ještě než pít vyrazím,
na pizzu v okně narazím.
Chutná byla velice,
koukám, kde je popelnice?
Na druhé straně ulice.
Kdyby byla nějaká blíž,
tam papír od pizzy hodil bych spíš.
Jdu cestou dál, kde nic, tu nic.
Pak deset kroků ode mě stojí duo popelnic.
Chci je blíž a kráčím dál.
Pak o tři metry vedle odpaďák stál.
Stále však nejsem spokojen
a k domu zbývá už ulice jen.
V ní přicházím k dalšímu pizza oknu,
div o něco nezakopnu.
Kyblík na smetí, vida!
Šup a můj papír tam padá.
A tak bylo o čem psát,
že netřeba krok promrhat.