Rubrika: Produkty tvůrčího střeva

V Brně jed­nou ve stře­du
z fa­kul­ty uby­to­vat se jdu.
Ještě než pít vy­ra­zím,
na pizzu v okně na­ra­zím.
Chut­ná byla ve­li­ce,
kou­kám, kde je po­pel­ni­ce?
Na druhé stra­ně ulice.
Kdyby byla ně­ja­ká blíž,
tam papír od pizzy hodil bych spíš.
Jdu ces­tou dál, kde nic, tu nic.
Pak deset kroků ode mě stojí duo po­pel­nic.
Chci je blíž a krá­čím dál.
Pak o tři metry vedle od­pa­ďák stál.
Stále však nejsem spo­ko­jen
a k domu zbývá už ulice jen.
V ní při­chá­zím k dal­ší­mu pizza oknu,
div o něco ne­za­kopnu.
Kyb­lík na smetí, vida!
Šup a můj papír tam padá.
A tak bylo o čem psát,
že netře­ba krok pro­mr­hat.

Ke sní pojím dva rohle más­len a ní­ži­nou,
k tomu litru půl se šťá­vou sovou.
K O bez ku­ře­te na pa­pri­ku,
jen kne­d­le a ňamky omajdu.
Pak v téfau film pro pa­mět­ní­ky,
po něm tři Čer­ve­ný tr­pas­lí­ky.
Maróže­no­je k tomu, co jsem řek,
a jest­li ne, aspoň pytel bram­bůrek.
Tr­pas­lík je nade všech­ny le­ha­ti­va,
vstá­vám v osm, s chutí na dvě pě­ti­pi­va.
Místo dvou dám jen jedno,
i tak už je mi lec­cos jedno.
Nad ránem lehnu, musím spát,
ať zítra ener­gii mám zas vstát
vstříc dal­ší­mu vá­le­ní.