Zrána cestou po městě jsem pozoroval kočku, která stála na kraji chodníku u přechodu pro chodce. Očividně chtěla po zebře přeběhnout, ale jen se okolo sebe rozhlížela, zdánlivě nesměle, jako by byla účastnicí silničního provozu poprvé v životě a zrovna sbírala odvahu. První auto jen nechala projet kolem. Když se blížilo druhé, dlouho si ho zkoumavě prohlížela. Připomínala chodce, který odhaduje, jak rychle auto jede, jestli je lepší počkat, či do vozovky vstoupit. K prvnímu kroku se kočka osmělila, až když byly dvě tuny na čtyřech kolech příliš blízko. Vyplašila se, přes silnici přeběhla úprkem a auto muselo přibrzdit, aby z ní neudělalo rozmazanou fotku. Klasika. Co ale u všech všudy kočky vede k tomu, aby se takhle chovaly?
Kočka jako šelma, zvíře s neobyčejně silnými instinkty a rychlými reflexy, díky nimž dokáže chytit prchající myš i ptáka v letu, přece není hloupá. Není to moucha, co vlétla centimetrovým otvorem do domu a nemůže se trefit do metrové díry ven. Když se ale setká s ohromným, burácejícím kolosem se svítícíma očima a čtyřma kulatýma nohama, zcela proti vší logice mu vběhne do cesty. Proč? Napadla mě tři vysvětlení, která by ji zprostila obvinění z toho, že je jen pako.
- Kočka je od přírody sebevrah, kterého jeho devět životů dřív či později přestane bavit. Tak jde číhat na auto. Počká si, až se přiblíží, až nebude moct zastavit, a vběhne mu do cesty. Když to dobře načasuje, výsledek je zaručen. Nepomůžou rychlé řidičovy reflexy ani silný brzdový systém.
- Není sebevrah, jen hazardér. Miluje adrenalin, boj na ostří nože, ráda riskuje. Žije tak trochu dekadentně. Těsně před projíždějícími auty přebíhá z podobných důvodů, z jakých puberťáci běhají přes koleje, když se blíží vlak. Klubko vlny a blejskátko na šňůrce mění za ruskou ruletu.
- Je pyšná a s oblibou dává lidem najevo, kdo je tu skutečně šéf. Může si chodit, kudy chce a kdy chce. Auta ať si přibrzdí a trhnou nohou. Naopak by ještě měl být každý vděčný, že se může pokochat pohledem na její elegantní vizáž. Pod tíhou železných automobilových argumentů si to ale rozmyslí, a zprvu noblesní chůze se tak rychle změní v běh o život, který však někdy nestihne ani odstartovat.
Možná je to celé blbina a kočky i ostatní zvěř si s lidskými dopravními prostředky prostě nevědí rady a často zpanikaří. To ale nevíme. Zvířata jsou prazvláštní a tajemná stvoření, u nichž si nikdy nemůžeme být jisti, zda nás něčím nepřekvapí. To, co vypadá jako nedostatek inteligence nebo zkratové jednání, může být ve skutečnosti záměr, jehož motivace je nám skryta.
Přečteno 1057krát.