Stavění májky aneb Další tradice unloaded

Kaž­do­roč­ně na za­čát­ku máje, lásky času, se v (nejen) čes­kých dě­di­nách staví májky. Jako řada ji­ných, i tento starý ri­tu­ál a způ­so­by jeho do­dr­žo­vá­ní však upa­da­jí, ztrá­ce­jí­ce v po­vě­do­mí lidí svůj sy­mob­lic­ký vý­znam.

Na české Wi­ki­pe­dii se pod hes­lem Máje lze do­číst názor brit­ské­ho an­tro­po­lo­ga Fra­se­ra, který tvrdí, že účel sta­vě­ní májek je „pře­ne­se­ní les­ní­ho ducha do ves­ni­ce a za­jiš­tě­ní jeho po­žeh­ná­ní“. Mi­ni­mál­ně co se týče čes­ké­ho po­je­tí májek však ta­ko­vý­to popis po­ně­kud ne­do­sta­ču­je. Májky stej­ně jako Ve­li­ko­no­ce a je­jich ri­tu­á­ly (kte­rým jsem se vě­no­val v jedné ze star­ších úvah) v sobě totiž skrý­va­jí silné se­xu­ál­ní mo­ti­vy.

Májka je ty­pic­kým sym­bo­lem plod­nos­ti, nebo chce­te-li fa­lic­kým sym­bo­lem. Dělá se ze stro­mu, který sym­bo­li­zu­je život a plod­nost, a její ko­ru­na se upra­vu­je tak, aby na­po­do­bo­va­la tvar muž­ské­ho při­ro­ze­ní. Za­vě­šu­je se na ni zdo­be­ný věnec, který na­o­pak sym­bo­li­zu­je při­ro­ze­ní žen­ské. Vzty­ču­jí ji zá­sad­ně míst­ní muži a mlá­den­ci a v noci ji chrá­ní před útoky přespol­ních. Ne­chat si májku uříz­nout není ostuda jen tak pro nic za nic, je to ekvi­va­lent zba­ve­ní muž­ství a sig­nál pro míst­ní sleč­ny, že je­jich hoši za moc ne­sto­jí.

Celá sym­bo­li­ka sta­vě­ní májek je tak na­iv­ně ná­zor­ná, až se skoro ne­chce věřit, že by ji někdo ne­chá­pal. Přes­to se tak děje. Ba co víc, na ně­kte­rých ves­ni­cích došly ne­zna­lost a ne­zá­jem na­to­lik da­le­ko, že o míst­ních mu­žích vy­po­ví­da­jí mno­hem víc, než kdyby tam tra­di­ce slepě do­dr­žo­va­li. Ně­kte­ří totiž ne­ma­jí chuť májku sta­vět vůbec, ani když si o ni děv­ča­ta vy­slo­ve­ně řek­nou. Ta jsou tak nu­ce­na si vše udě­lat sama a strom oz­do­bit a vzty­čit vlast­ní­mi si­la­mi. V pře­kla­du z řeči sym­bo­lů to zna­me­ná ná­sle­du­jí­cí: Muži v dané ves­ni­ci jsou buď tak líní, že je ani sex ne­ba­ví, nebo mají pro­blém s erek­cí či po­ten­cí obec­ně. A sleč­ny si musí po­moct samy, pokud co­ko­li chtě­jí.

Ne­chci tvr­dit, že je třeba po­vin­ně a ce­lo­ploš­ně držet tra­di­ci a sta­vět májky ve všech ob­cích, aby se ná­ho­dou o někom ne­řeklo, že je im­po­tent. Dů­le­ži­těj­ší podle mě je, aby lidé znali její pravý vý­znam a ctili její po­sel­ství, aby ji ne­ne­cha­li de­val­vo­vat a upad­nout, aby se ne­sta­la sou­bo­rem prázd­ných čin­nos­tí, které se dě­la­jí jen tak pro zá­ba­vu. Tra­di­ce jsou v jádru vždy něčím víc, při­nejmen­ším tím, co dě­dí­me po celá sta­le­tí, co nás spo­ju­je s na­ši­mi vzdá­le­ný­mi před­ky a díky čemu se o nich a od nich učíme. A za­po­me­ne­me-li, jak a proč žili oni, ztra­tí­me kus sebe sa­mých. Tím se může po­kři­vit naše vní­má­ní nejen his­to­rie, ale i sou­čas­nos­ti a bu­douc­nos­ti.

Pře­čte­no 4404­krát.