Blog | korekce | překlady
Špinavý flek. Viděl někdy někdo čistý?
Řekl bych, že ne, to je jednou jistý.
Leda čistou část na špinavým podkladě.
Co je pak ta špína, je celkem nasnadě.
Čistá bývá většina a špinavej ten flek.
Jenže když je všechno zaprasený, pak bych řek,
že čistej se stal špínou nezvanou.
V Brně jednou ve středu
z fakulty ubytovat se jdu.
Ještě než pít vyrazím,
na pizzu v okně narazím.
Chutná byla velice,
koukám, kde je popelnice?
Na druhé straně ulice.
Kdyby byla nějaká blíž,
tam papír od pizzy hodil bych spíš.
Jdu cestou dál, kde nic, tu nic.
Pak deset kroků ode mě stojí duo popelnic.
Chci je blíž a kráčím dál.
Pak o tři metry vedle odpaďák stál.
Stále však nejsem spokojen
a k domu zbývá už ulice jen.
V ní přicházím k dalšímu pizza oknu,
div o něco nezakopnu.
Kyblík na smetí, vida!
Šup a můj papír tam padá.
A tak bylo o čem psát,
že netřeba krok promrhat.
Ke sní pojím dva rohle máslen a nížinou,
k tomu litru půl se šťávou sovou.
K O bez kuřete na papriku,
jen knedle a ňamky omajdu.
Pak v téfau film pro pamětníky,
po něm tři Červený trpaslíky.
Maróženoje k tomu, co jsem řek,
a jestli ne, aspoň pytel brambůrek.
Trpaslík je nade všechny lehativa,
vstávám v osm, s chutí na dvě pětipiva.
Místo dvou dám jen jedno,
i tak už je mi leccos jedno.
Nad ránem lehnu, musím spát,
ať zítra energii mám zas vstát
vstříc dalšímu válení.