Zločin a domluva

Zase jsem jednou žasnul nad dnešními trendy ve výchově. Využívajíce prvních teplých jarních dnů jsme si totiž zašli na Petřín a do Angelata na zmrzku, se kterou jsme popošli na korzo nad ulicí. Spokojeně jsme si seděli na lavičce, olizovali mraženou manu, kochali se kvítky v rozpuku a žvanili o blbostech. Nikdo nikam nespěchal, jen opeření Emilové nám drze pošilhávali po kornoutech a ozobávali zem v bláhové naději, že na ní najdou něco k snědku. Páteční idylu ale narušuje situace kolem asi tříleté holky, šinoucí si to kolem záhonku s tulipány. Jeden se jí totiž zalíbil natolik, že si ho bez skrupulí utrhla.

Napjatí jak struna čekáme, jak se s nastalou situací vypořádá její mutter, a psychicky se připravujeme na srdceryvný dětský ryk, až padne výchovné plácnutí přes prsty nebo na zadek. Jenže ono nic. Mamina si ke svojí dceři jen přidřepne a začne jí tiše domlouvat. Po chvilce spolu stejně neslyšně odcházejí, mrně v dlani dál vesele třímá urvaný tulipán a nám padají brady.

Budu znít staře a budu krajně neoriginální, ale budu mít pravdu, když prohlásím, že za nás tohle nepřicházelo v úvahu. Dostali bychom přes prsty či na prdel, kázání o tom, jak by to vypadalo, kdyby se takhle choval každý, a květinu bychom museli vrátit tam, odkud jsme ji vzali. A ještě bychom mohli být rádi, kdyby skončilo jen u toho. Pravděpodobně bychom odcházeli s brekem a svého rodiče v tu chvíli nenáviděli, ale vše by bylo na svém místě. Dostali bychom cennou lekci na cestě za tím stát se hodnotným členem společnosti a pochopili, že porušovat pravidla není jen tak a že si nikdo nemůže dělat, co se mu zlíbí. Že aby společnost fungovala, musí po zločinu následovat přiměřený trest.

Jaké asi ponaučení si vezme dítě z tiché domluvy a z toho, že si kradenou květinu může nechat? Žádné. Leda takové, že mu všechno celkem lehce projde. Rodič sice něco žvaní a tváří se vážně, ale vlastně se nic neděje. Když děcko nedostane lepáka, nic ho nebolí, a když si kytku může nechat, je vlastně pořád po jeho. Trest žádný, výchova nulová. Je to jako přistihnout bankovního lupiče, říct mu „ty ty ty, to se nedělá, vykrádat banky“ a nechat ho i s pytlem peněz odhopkat. Nebo jako vydat nové, aktualizované vydání Dostojevského majstrštyku pod názvem Zločin a domluva. Jak by to asi vypadalo…?

Přečteno 366krát.

Davaj hodnocení ↴
[Celkem: 10 Průměr: 4.9]

Jeden komentář k „Zločin a domluva“

  1. Bohužel… Je to stále častější a mám trchu strach, že pokud budu dítě vychovávat „po staru“, tak na mě ještě přijde sociálka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tento web používá antispamový nástroj Akismet. Přečtěte si, jak se data komentářů zpracovávají.