Volební štvanice a proč elektronizovat

Jedny volby jsou pryč a další se už rýsují na obzoru. A po nich hned další a další a další… Po poslaneckých prezidentské, po nich senátní a obecní, pak evropské a zase dokola. Až do roku 2027 nás čekají každý rok minimálně jedny. Volby, které stojí čas nejen řadové voliče, jejichž takřka nesplnitelným úkolem je si vybrat kloudné politické zástupce a pak zvednout zadek a hodit jejich jména do uren, ale také tisíce lidí, kteří je mají v náplni práce. Volby, které si vyžádají vedle moře času i metry nervů a tuny materiálu. Volby, které by to šlo dělat snáz.

Cesta, již musí dnes voličův hlas urazit, než doputuje ve formě mizivého zlomku promile třeba k televizní matadorce Marcele nebo jejímu komerčnímu kolegovi Reyovi, je dlouhá a spletitá. Ze všeho nejdřív se musí zhmotnit do podoby hlasovacího lístku, kterých každý z 8 milionů lidí s volebním právem dostane i dva tucty. A to musí někdo zařídit. Sepsat a vysázet lístky, vytisknout, rozvézt po úřadech a roznést lidem a do volebních místností (protože lidi, včetně mě, jsou zapomnětlivá paka a svoje lístky zapomínají doma). Pak je potřeba zajistit volební místnosti pro každý okrsek. Těch může mít takové okresní město třeba jen 9 (Prachatice), ale také 61 (Karviná). V každé místnosti pak musí celé volby prosedět předseda, zapisovatel a další členové komise. Ti po skončení hlasování lístky spočítají (často ručně), naházejí do pytlů, provedou zápis a vše odvezou na pověřený místní úřad, odkud se hlasy odešlou elektronicky na ČSÚ. Až potom se můžou výsledky poskytnout médiím a veřejnosti.

Ve větších městech se v jednotlivých okrscích sice už teď využívají počítače, jenže jen pro potřeby volebních komisí, které díky nim dokážou zpracovat hlasy rychleji a snáz. A to s sebou nese zvýšení nákladů zase na jiné straně. Techniku je potřeba zajistit buď z vlastních zásob, nebo za tvrdou měnu na víkend vypůjčit od soukromé firmy, snést/svézt na jedno místo, rozvézt na okrsky, svézt zpět a zase expedovat původním majitelům.

Valná část výše řečeného by přitom odpadla, kdyby se volby zelektronizovaly. Hlasy by lidé mohli odesílat po internetu přímo ČSÚ z domova nebo z počítače v hlasovací místnosti, nedisponují-li vlastním. Proces legitimace a hlasování by probíhal podobně jako při placení kreditní kartou. Každý volič by zadal číslo svého občanského průkazu, držitel OP s čipem by mohl využít čtečky. Poté by byl připuštěn do hlasovacího systému, kde by si vybral politickou stranu, eventuálně jednotlivé kandidáty, a svou volbu potvrdil. Všechno by bylo jasné a přehledné jak mobilní aplikace nebo nákup v e-shopu, a tudíž snadné jak facka. Díky tomu bychom mohli předpokládat i rapidní zvýšení volební účasti.

Hlasovací systém by samozřejmě musel být velmi robustní, aby odolal nejen náporu voličů, ale hlavně hackerským útokům. Vzhledem k mnohaleté funkčnosti platebních bran a dalších důležitých (nejen) bankovních aplikací tento úkol ale nepovažuju za nereálný, byť samozřejmě jen z pohledu laika. Nápadů, jak zajistit bezpečnost a nenapadnutelnost hlasování, by se jistě nahromadila řada. Pomoci by například mohlo, kdyby šlo hlasovat jen z českých adres IP, zahraniční by byly omezené pouze na jednotlivé stanice umístěné na zastupitelských úřadech. Navrhoval bych i konzultaci s Estonci, kteří mohou mít s elektronickými volbami i bojem s ruskými hackery dost zajímavých zkušeností.

Důležitým faktorem při prosazování nových elektronických voleb by mohla být i problematika zneužití identity. Během hlasování z domova by totiž nebylo možné zjistit, zda daný člověk hlasoval skutečně sám za sebe, nebo zda si jeho občanku někdo „vypůjčil“ a hlasoval za něj. Osobně ani to ale nepovažuju za nepřekročitelnou překážku. Důvody uvedu hned dva. Za prvé: Každý občan je za svoje doklady plně zodpovědný sám a je jeho povinností je chránit před všemi způsoby zneužití. Kdybychom se pokaždé ohlíželi na lidský faktor a na potenciální zneužitelnost, neexistovaly by platební karty, datové schránky, elektronické podpisy, a možná ani občanky. Rodné číslo by se vypalovalo jako cejch do předloktí a každý úřední prd by se musel stvrdit vyhrnutím rukávu. Za druhé: Volby jsou jedna velká manipulace od začátku do konce. Politici slibují a očerňují, voliči se nechávají obelhávat a ovlivňují se i navzájem. A kde už slova nestačí, tam se zase s hlasy kupčí. Krádež identity je zbytečně pracná, mnohem jednodušší je lidi přesvědčit, aby sami s radostí udělali, co chcete.

Teď k jasným plusům. Distribuce, zpracování a likvidace hlasovacích lístků by odpadly úplně. Úlohou úřadů by zůstalo jen zajištění volebních místností a hlasovací techniky. Volební komise by mohly dál legitimovat občany, ale místo zpracovávání hlasů by už jen poskytovaly technickou podporu při hlasování. Zároveň by stačilo menší množství místností i komisařů, systém by voliče do okrsku přiřadil sám podle údajů v jeho OP. Aktuální statistiky volební účasti by mohly být dostupné v reálném čase, výsledky hlasování pak ihned po uzavření volebních místností. Možnost hlasování z domova by klidně mohla být celých 24 hodin od pátku od 14:00 do soboty do 14:00, uzavření od 22:00 do 8:00 by se týkalo jen volebních místností.

Idea elektronizace voleb s sebou přináší hromadu výhod a zlepšení, zatímco jasná rizika s ní spojená nejsou dle mého ani nová, natož pak nepřeklenutelná. Přesto, kdyby k ní reálně mělo dojít, bál bych se jedné věci, která by ji mohla pohřbít. A sice české politické nátury, jež dokáže každý sympatický nápad přetavit do předraženého a nepoužitelného paskvilu.

Přečteno 275krát.

Davaj hodnocení ↴
[Celkem: 5 Průměr: 5]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tento web používá antispamový nástroj Akismet. Přečtěte si, jak se data komentářů zpracovávají.