Správně o jazykových chybách

Pokaždé, když se hlouběji začtu do diskuzí, v nichž se vášnivě debatuje o jazykových chybách, a to třeba i na univerzitní (ne však lingvistické) úrovni, víc než samotné prohřešky mě zarazí fakt, že lidé neumí ani správně pojmenovat chybu a pletou jeden pojem přes druhý, pravopis, gramatiku, spisovnost, syntax, stylistiku, všechno do jednoho pseudoterminologického eintopfu. Ujasněme si tedy, co je co, a pojďme ty chyby aspoň nazývat správně, když už je děláme a když už se o nich bavíme.

Do pravopisu patří vlastně jen to, co souvisí s grafickou podobou jazyka: i/y, předpony s-/z-/vz-, interpunkce, velká písmena a podobně. Když napíšeme ciankály, je to chyba pravopisná.

Gramatika (česky mluvnice) toho popisuje hodně, mimo jiné pravidla pro tvoření a ohýbání slov či větnou skladbu (neboli syntax). Pokud budete slovo cyankáli skloňovat, a navíc v ženském rodě, spřáhnete vazby (např. řeknete před a po něčem), budete chtít zamachrovat s přechodníkem a vyberete špatný tvar nebo napíšete větu jak z automatického překladače, je to chyba gramatická.

Spisovnost je další někdy špatně chápaný pojem. Spisovná čeština je jeden z útvarů národního jazyka, má svoji gramatiku, slovní zásobu. Mají je ale i nespisovné útvary, třeba nářečí. Je třeba vědět, že i to, co není spisovně, má svoje gramatická a pravopisná pravidla, že to tudíž nejde motat všechno dohromady.

Poslední špatně užívaný termín je stylistika. Vídám o ní zmínky tehdy, když se mluví o gramatice, zejména pak syntaxi, někdy dokonce i o pravopisu. Stylistika se ale zabývá něčím jiným a za stylistickou chybu bychom měli považovat třeba to, když dojde k porušení normy stanovené pro daný styl nebo žánr (např. pro odborný styl to je spisovnost, věcnost, objektivnost, logické členění, koherence a koheznost textu). Osobně ale doporučuju spojení „stylistická chyba“ vůbec nepoužívat, pokud si nejste setsakra jistí, že víte, o čem mluvíte.

Nepochopení zmiňovaných pojmů podle mě plyne z toho, jak je pojímána výuka češtiny ve škole. Žáci si při různých hodinách „uvědomí“ opozici mezi tím, kdy se učí spisovnou češtinu, její mluvnici a pravopis, a tím, kdy píšou slohové práce. Výsledkem pak může být domnění, že gramatika zahrnuje pravopis, že každé nespisovné slovo je pravopisně a gramaticky špatně a že ve stylistice jde o to umět psát gramaticky správně. Pak je všechno vzhůru nohama, a ještě navíc naruby. A jestli nemá většina lidí jasno ani v terminologii, jak se pak můžou o daném tématu vůbec bavit?

Přečteno 978krát.

Davaj hodnocení ↴
[Celkem: 6 Průměr: 5]

Jeden komentář k „Správně o jazykových chybách“

  1. Přesně. Ovšem je mi naprosto jasné, že každý správný rozumbrada s chutí použije slovní spojení „gramatická chyba“ i v případě, kdy se jedná o chybu pravopisnou. Gramatika, to přece zní velmi fundovaně, na rozdíl od nějakého prachsprostého pravopisu. Co na tom, že oba termíny nelze zaměňovat. Zdání odbornosti rozhodně posílí slovo cizího původu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..