Rržubu aneb Nemáte slovo!

Raz za čas se neopanuju a chvíli si pročítám diskuze na zpravodajských serverech a fejsbucích nebo hodím okem po „vašich názorech“ v interaktivních pořadech typu Máte slovo nebo Hyde Park (dnes 90′ ČT24). A zcela pochopitelně mi během chvilky spadne brada a zvedne se krevní tlak, protože nesmyslnost toho, co jsou lidi schopní vypustit, skutečně nezná mezí. Na základě toho jsem došel k přesvědčení, že slovo by tak lehce k mání být nemělo.

Uznávám, že původní vize byla skvělá. Založíme diskuzní prostor, aby mohli i obyčejní lidé přispívat svou troškou do informačního mlýna. Nebudeme muset chodit po ulici, oslovovat je a doufat, že z nich něco vykřešeme. Dostanou se k nám informace z řad odborné veřejnosti a přímo z místa dění, které bychom jinak neměli šanci získat. Jenže jsme se přepočítali. Lidi jsou banda, která čím míň přemýšlí, tím víc mluví. Kterýkoli rozumný, střízlivý a konstruktivní hlas tak může být přehlušen tisícovkou hlučných urážek a karikatur lidstva. A nejenže může, ale skutečně bývá. Dnes prakticky nenarazíte na téma, k němuž by se nevyjadřoval nějaký trotl.

Loni jsem četl zprávu o tom, že se vlci začínají pomalu vracet do českých lesů. Srdce každého čtenáře, kterému aspoň trochu záleží na přírodě a který ví, že vlk na rozdíl od průměrného myslivce škodná není, nutně muselo zaplesat. Jenže těm srdce plesalo v klidu a tiše. Kdo se ale nestyděl „přispět“ do diskuze pod článkem, byli tací, kdož by vlky vyhubili nadobro a jejich počínající renesanci v Česku byli s to přirovnat k jurskému parku. Takové vyjádření přece nemá absolutně žádný přínos. To snad ani není názor. Tak proč by mu vůbec měl být dáván prostor?

Další kapitolou jsou lidé bigotní, přijimající jen to, co se jim hodí „do krámu“, neschopní či neochotní přehodnotit svoje názory tváří v tvář faktům. Za všechny bych uvedl slečnu T. Č., která na Facebooku sdílela papežův citát zveřejněný televizí Markíza: „Lepší být ateistou než pokryteckým věřícím.“ Sama ho ještě doplnila uznalým „Pápežko, klobúk dole“. Jenomže když se dočkala komentáře, který, odvolávaje se na Rádio Vaticana, citát dementoval s tím, že papež takový názor nezastává, jen zmiňoval, že mnozí lidé ano, nevadilo jí, že ji Markíza uvedla větou vytrženou z kontextu v omyl, jako normálnímu člověku. Vadil jí komentář, který ji na to upozornil. Reagovala na něj tím, že autorku vůbec nezná ani neví, proč ve čtyři ráno komentuje její příspěvky místo toho, aby spala, ale že ona teda žádné bohoslužby číst nebude. Načež komentáře ke svému statusu uzavřela. Takže pápežko, seš borec, když jí někdo třetí poví, že říkáš, co chce slyšet, tvoje vlastní slova ale poslouchat nebude a běda všem, kteří něco namítnou. No jak takoví lidé přispívají veřejné diskuzi, netuším.

Diskutující, kteří si zaslouží slovo možná nejméně ze všech, dokonce nehledě na to, co si myslí, jsou podle mě ti, již si osobují možnost vyjadřovat se k čemukoli, kdekoli a jakkoli jako své základní lidské právo. Těm bych slovo neuděloval už z principu. Ano, svobodu slova máme sice ústavně zaručenou, ale trochu pochybuju, že z ní vyplývá pro televize, tisk, zpravodajské weby, sociální sítě či kohokoli jiného povinnost dát každému anonymovi prostor žvanit.

Možnost se svobodně vyjádřit na internetu máme myslím dostatečnou. Máme instant messengery, chaty, tematická diskuzní vlákna, blogy, máme možnost udělat si vlastní weby s vlastními pravidly. A všude víceméně platí, že čím zbytečnější texty tvoříme, tím míň lidí nás vnímá. A koho téma ani my nezajímáme, ten o nás vůbec neví. Diskuze v pořadech typu Máte slovo či Facebook jako takový se tomu ale vymykají. Máte slovo stačí zapnout a hned je vidět, co který blbec zase mele. Dívat se na to sice nikdo nemusí, ale pak to považuju za mrhání veřejnoprávními prostředky. A na Facebooku stačí mít v přátelích někoho, kdo má v přátelích někoho dalšího, kdo je vůl a píše nebo reaguje na voloviny. Pravda, ani Facebook vést nemusíme, ale v době, kdy zastane takřka všechno od IM po blog, je pro populaci dost těžké se ho jen tak vzdát.

I proto mám vlastní web. Proto, abych mohl psát, co chci, a zároveň psal jen to, co si předem promyslím. Abych zároveň druhým nezahlcoval jejich prostor něčím, co je nezajímá, aby si mě sami našli. A abych byl Pánem diskursu, který může kdykoli říct: „Ticho! Rržubu! Tady slovo nemáš!“ Vřele doporučuju.

Přečteno 362krát.

Davaj hodnocení ↴
[Celkem: 6 Průměr: 5]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Tento web používá antispamový nástroj Akismet. Přečtěte si, jak se data komentářů zpracovávají.